Na zelených pláních Bregenzerwaldu

Z městečka Bezau v rakouském Bregenzerwaldu nás do 1600 metrů vyvezla lanovka. Pak stačilo vyjít o sto metrů výš a před námi se objevily téměř rovinaté pastviny s nádhernými výhledy na všechny strany. Po hřebenech i stráních kvetly pestrobarevné horské květiny, mezi nimiž se pásly krávy.

Člověk tady nemá potřebu polykat kilometry, jen si užívá lenivě příjemnou procházku a nádherné panorama. Ale ještě víc si ty krásné pohledy shora vychutnávají paraglidisté, kteří tu mají pro sport výborné podmínky.

Parní lokomotiva na nádraží v Bezau zahoukala a vydala se i s vagony do nedalekého Bersbuchu po více než 100 let staré úzkokolejné trati. Vlakem, který zrestaurovali místní nadšenci, prochází průvodčí v historické uniformě, který cvaká kleštěmi malé jízdenky z hnědého kartonu, jaké si mnozí z nás pamatují i z Česka.

Lokomotiva uhání údolími mezi kopci, podél zelených luk a kolem dravého proudu horské řeky. Cestu si nejvíce užívali děti, ale i lidé, kteří se mohli na chvíli vrátit zpátky do dětství. V Bersbuchu, kde vlak končí, najdete i muzeum zasvěcené této trati. Odtud se souprava vrací zpět do Bezau — z nostalgické pohádky do normálního života.

Když jsme dorazili do městečka Alberschwende, mysleli jsme, že se tam stala kvůli nějaká nehoda — to kvůli koloně aut. Teprve v centru jsme zjistili, že se tu koná takzvaný Alpabtrieb. To je významný den, kdy se dobytek, který se od jara do podzimu pásl v horách, vrací zpátky domů.

Pasáci krávám sundávají z krku široké řemeny, na kterých mají upevněné zvonce, a předávají zvířata i zvonce, farmářům. Mít krávu, to tady kdysi byla otázka existence a přežití. Mnohé z toho vztahu ke zvířatům zůstalo ve zdejší kultuře dodnes. Ve městech jako třeba Schwarzenberg, je Alpabtrieb i důvod k oslavám. Tradice trvá několik set let.

Některá zvířata tu chodí nazdobená, koná se i ochutnávka místních specialit, hraje muzika, tančí se, slaví, a všeobecné veselí obvykle trvá až do brzkých ranních hodin. Alpabtrieb je určitě zážitek, který stojí za to.

Bregenzerwald se proslavil také svojí dřevěnou architekturou. Má tradici, která trvá několik století a místní stavitelé opravdu vědí, jak zacházet se dřevem. Jürgen Haller je jedním ze současných architektů, který se snaží rozvíjet využití dřeva v moderní architektuře. Prohlédli jsme si budovu pojišťovny Wälder v Andelsbuchu, mateřské školy v Mellau, požární zbrojnici ve Schwarzenbergu a další stavby.

Ve všech se opakovaly podobné prvky. Hladké dřevo bylo minimálně upravované, aby vynikla jeho přirozená krása. Stavby, stejně jako vnitřní prostory, měly jednoduché, čisté linie, maximálně podřízené funkčnosti stavby. Připomínaly skandinávský styl. Nejen respektem k přírodnímu materiálu, ale také k okolnímu prostředí, do kterého se je architekt snažil citlivě zasadit.

Zajímavé jsou i originální přístřešky u autobusových zastávek v Krumbachu a v dalších vesnicích. Sedm architektů z různých zemí světa se na sedmi zastávkách snažilo využít po svém právě dřeva.

Vynechat byste při návštěvě oblasti neměli ani vesničku Bildstein. Před tamním barokním kostelem stojí na hraně kopce lavička. Když si na ni sednete, otevře se před vámi rozlehlé údolí orámované okolními horami a lesklou hladinou Bodamského jezera. Je to jedno z těch míst, které stojí za vidění i za spočinutí.

Navíc hned nad kostelem můžete v tom rozjímání pokračovat. Najdete tam oceněnou restauraci Ochsen, kde výborně vaří. Pokud máte rádi ryby, vyzkoušejte třeba candáta s dušenou zeleninou a k tomu rakouskou klasiku, Veltlínské zelené.