Objevte pestré možnosti lyžařského areálu SkiWelt

Stál jsem na lyžích na vrcholu hory Hartkaiser (1555 m) nad městečkem Ellmau, nad hlavou jasnou oblohu a kolem dokola romantické panorama hor. Z vrcholu se šlo vydat po sjezdovkách prakticky do všech stran. Protože nejsem žádný excelentní lyžař, vyrazil jsem po komfortně široké modré trati, kde nejezdilo tolik lyžařů a její povrch vydržel delší dobu pěkně upravený.

Nebyl však vůbec žádný problém zajet někam víc stranou, kde lyžovalo ještě méně lidí. Pro mírně a středně pokročilé je tu ideální terén. Na vrcholu Hartkaiseru narazíte navíc hned u lanovek na rozlehlý plácek určený dětem a začátečníkům. Je ohraničený lesem a dvěma pojízdnými gumovými koberci, aby nedocházelo ke střetům s pokročilými lyžaři.

Z tratí nad Ellmau můžete vyrazit také na lyžařské safari, tedy přejíždět mezi sjezdovkami a sousedními středisky, abyste si užili kus z těch bezmála 300 kilometrů sjezdovek. Většina z nich je středně dlouhá a kratší s převýšením do 400 metrů. Najdete tu ale i desetikilometrové sjezdy.

Zhruba 80 procent zdejších tratí je v případě potřeby uměle zasněžovaných, což je podstatné vzhledem k tomu, že většina z nich leží na tyrolské poměry ve středních a nižších polohách. Ve SkiWeltu jsou dobré podmínky pro snowboardisty, najdete tu také spoustu funparků, snowparků, freeridy, skikrosovou trať i úseky, na kterých vám změří rychlost nebo vám udělají videoklip.

K přírodě se tu snaží chovat opravdu šetrně, třeba tím, že při výrobě umělého sněhu používají vodu z nádrží, do kterých se zachytává ta z tajícího sněhu nebo z dešťů. Má kvalitu pitné vody, a na výrobu sněhu ji tady používají bez chemikálií. Když skončí zima, mohou zdejší farmáři využívat svahy zase jako čisté horské pastviny.

Zapadající slunce osvítilo rozeklané štíty tyrolského pohoří Wilder Kaiser a scenerii mraků nad nimi. Pod tím zářila světla vesničky Ellmau. Vyjeli jsme z ní lanovkou na vrchol hory Hartkaiser povečeřet do horské chaty.

Dal jsem si v ní místní specialitu — sivena, který připomíná pstruha. Šéfkuchař ho připravil na másle a horských bylinkách se smetanovou omáčkou s bílým vínem.

Když jsme druhý den v podvečer stoupali z městečka Söll pěšky k lanovkám, míjeli jsme rozlehlou cvičnou louku, na které se učí lyžovat děti. Mají tu k dispozici i pojízdný gumový koberec, aby se snáz dostaly do svahu. V oblasti nabízejí i hlídání malých dětí přes den.

Ani na chvíli jsem nezaváhal, když mi tady nabídli, jestli se nechci svést v rolbě během úpravy tratě. Ale byl to spíš romantický než adrenalinový zážitek.

Sjezdovky nad městečkem Söll mají sportovnější charakter a jsou tu i zajímavé černé tratě. Dá se na nich lyžovat také v noci, je zde deset kilometrů osvětlených sjezdovek. My jsme ale přijeli kvůli nočnímu sáňkování. Od horské chaty Stöckalm jsme vyrazili z kopce dolů.

Problém byli chodci, kteří šli po sáňkařské dráze nahoru k chatě, často i vedle sebe. V některých hůř osvětlených úsecích tratě je člověk viděl až na poslední chvíli, a nebylo vůbec jednoduché se jim vyhnout. Ještě větší problém jsme měli se snowboardistou, který nevypočitatelně křižoval úzkou dráhu. Nepřekvapilo mě, že se s ním jeden ze sáňkařů srazil.

Vyzkoušeli jsme i druhou sáňkařskou trať, kterou tu mají. Na ní jsme snowboardisty ani chodce nepotkali. A tak jsme mohli bez zábran závodit a také se trochu vyřádit.