Veřejné záchody ale nejsou zcela obyčejné, jsou spíše jakousi galerií – podlaha a zdi jsou vyloženy mozaikou, mají také celou řadu dalších ozdobných prvků, jako jsou podloubí či sloupy všemožných tvarů a barev. Hundertwasserovi navíc na srdci ležela příroda, řada materiálů je proto recyklovaných, respektive pochází z budov, které byly zdemolovány. Vykonávat potřebu na takovém místě se mnohým zdá až neuctivé, a tak si toalety raději na památku vyfotí.

Toalety zdobí sloupy a podloubí.

Toalety zdobí sloupy a podloubí.

FOTO: Profimedia.cz

Většina lidí si záchody spíše fotí.

Většina lidí si záchody spíše fotí.

FOTO: Profimedia.cz

Autor se návštěvnické přízni ale už těšit nemůže, zemřel totiž na přelomu milénia, zhruba rok poté, co své excentrické dílo v novozélandském městečku Kawakawa dokončil. Během necelých dvaceti let se toalety staly populární turistickou atrakcí, a i když samotné městečko není v podstatě ničím výjimečné, návštěvníci se tu zastavují jen díky nim. Ročně sem zavítá přes 250 000 lidí.

Rakouský architekt na Novém Zélandu žil od roku 1970 a veřejné záchodky jsou jeho jediným dílem na jižní polokouli. Obdržely také mnoho ocenění.

Architekt při tvorbě zrecykloval některé materiály.

Architekt při tvorbě zrecykloval některé materiály.

FOTO: Profimedia.cz

Kawakawa není však jediným městem na jižní polokouli, které by turisty lákalo právě na veřejné toalety. Podobnou strategii mají v australském Cumminsu, kde tamní záchody obdržely i cenu International Toilet Tourism Award. [celá zpráva]