Kamenité pláže a vlastně prakticky celá půda jsou pro farmaření zcela nepoužitelné. Místní proto museli najít jiný způsob obživy. Je jím turistika, která vrcholu samozřejmě dosahuje během léta. Ale i mimo hlavní sezónu se na ostrov vypravují nadšenci do horolezectví, aby zdolali některou z tamních skalních stěn. Každý rok dorazí podle agentury AP kolem 10 000 lezců.

Francouzský instruktor Simon Montmory navštívil Kalymnos před více než dekádou. Ostrov ho uchvátil natolik, že se okamžitě rozhodl pro stěhování. „Kalymnos je nepřekonatelný, nejen co se týče estetiky, ale také z hlediska kvality skal a stěn. Úrovně obtížností jsou taky pestré,“ uvádí. Ve Francii nebo Španělsku je podle něj nutné za skálami dojet autem, ale na řeckém ostrově jsou prakticky všude a dojít k nim je otázka několika minut chůze.

„Když se úřady v Řecku budou jen trochu snažit, aby posílily přirozená místa pro lezení, přitáhnou opravdu enormní davy lidí v průběhu celého roku. Jen se podívejte na množství vnitřních lezeckých stěn, které se v Evropě každý rok otevírají. Ta čísla jsou skutečně vysoká,“ tvrdí Montmory s tím, že lezení venku se ovšem nic nevyrovná.

Na bezpečnost jsou hrdí

Kalymnos je navíc považován za jedno z nejbezpečnějších míst, kde šplhal. A to díky kvalitnímu značení, které tam zřídili nadšenci jako Montmory. O stěny se navíc i průběžně starají, odstraňují uvolněné kameny, které by mohly někoho ohrozit a tak dále.

Lezectví také značně zvedlo renomé Kalymnosu. Před dvaceti lety byla v tamních ospalých vesničkách sotva jedna taverna. Dnes v nich najdete i butikové hotely, supermarkety, kavárny, restaurace a mnoho dalšího. „Od roku 2006 jde ostrov v nabídce služeb skutečně nahoru a navštěvuje ho mnoho lidí. Jaro i podzim jsou pořád silná období. Nejméně lidí leze přes léto, kdy je velké teplo,“ vysvětluje Sophia Lagoudiová, která vlastní tři půjčovny s vybavením.

Každý rok v říjnu je Kalymnos také součástí Mezinárodní lezeckého festivalu, na nějž jezdí největší špičky z celého světa. Úřady jsou velmi pyšné na bezpečnost, kterou jsou stezky proslulé. Obzvlášť to těší tamního starostu, který je zároveň ortopedem, a pochvaluje si, že za posledních 20 let se na jeho operační stůl dostalo jen velmi malé množství zraněných horolezců.