Do Slab City míří jeho „stěhovaví“ obyvatelé hlavně v zimě. Lidé, kterým se v angličtině přezdívá snowbirds, se sem totiž přesouvají z chladných a výše položených míst, aby využili teplejšího klimatu pouště Sonoran. Velká většina těchto sezónních nomádů dorazí se svými obytnými vozy, ve kterých bydlí, ale jiní se nebojí využít i přístřeší, která skýtají staré opuštěné, mnohdy i rozbořené stavby.

Někteří obyvatelé tu ovšem žijí celoročně a přes léto, když se slunce do pouštní krajiny pořádně zapře, dosahuje teplota skoro k padesáti stupňům Celsia. Tito permanentní rezidenti se do Slab City uchýlili z mnoha důvodů, někteří se součástí komunity stali i kvůli chudobě.

Obyvatelé komunity bydlí často v provizorních staveních nebo obytných vozidlech.

Obyvatelé komunity bydlí často v provizorních staveních nebo obytných vozidlech.

FOTO: Profimedia.cz

Jiní se tu usadili kvůli absenci jakýchkoli správních orgánů, které by na dění v této výspě civilizace dohlížely. Většina z obyvatel o této komunitě mluví jako o posledním svobodném místě v Americe. Neexistují zde žádné instituce, které by uplatňovaly kalifornské zákony, Slab City je v podstatě anarchistickou utopií. „Tohle je jediné místo, na kterém jsem kdy žila, kde mám pocit, že někam patřím,” cituje The New York Times Christinu Swistakovou, jednu z obyvatelek Slab City.

Tento svobodný a nespoutaný život s sebou ovšem přináší i mnohá příkoří. V budovách, které jsou pozůstatkem vojenské základny z druhé světové války, prakticky není elektřina, kromě vlastní ze solárních panelů, o čisté tekoucí vodě si mohou nechat jen zdát a nefunguje tu ani kanalizace a s ní spojené čištění odpadních vod.

Ve městě neteče voda a nefunguje elektrický systém.

Ve městě neteče voda a nefunguje elektrika.

FOTO: Profimedia.cz

Na druhou stranu, obyvatelé si tu za dobu existence městečka zbudovali i řadu míst, kde bují společenský život — komunitní knihovnu, golfové hřiště, uměleckou zahradu se sochami nebo také několik nočních klubů. „Někteří lidé sem přijdou jen proto, že chtějí zmizet ze světa, nebo proto, že zkrátka nechtějí vůdce,” doplňuje Swistaková.

Láká i turisty

Svým charakterem láká Slab City i zvědavce ze světa „venku“. Často si jezdí užívat zdejší volnomyšlenkářskou atmosféru nebo třeba i hudební produkci.

Jakousi dominantou podivné komunity hipíků je takzvaná Salvation Mountain, pestrobarevná a poměrně megalomanská instalace. Je postavená z přírodních materiálů, jako je bahno, seno, písek a další, a na vrcholu stojí kříž. Je vyzdobena malbami, ale také verši z bible. Dokonce i nejrůznější organizace, jako třeba Americká společnost pro lidové umění, prohlásily tento monument za hodný ochrany.

Dominantou města je takzvaná Salvation Mountain.

Dominantou města je takzvaná Salvation Mountain.

FOTO: Profimedia.cz

Původně americká základna nazvaná Camp Dunlap začala v oblasti pouště růst v roce 1942. Po roce 1949 došlo ovšem ke značnému omezení provozu a s ním souvisejícímu plánování operací, i když stěžejní část posádky stále zůstávala na místě.

O sedm let později byly kasárny už definitivně opuštěné a později byl pozemek předán do vlastnictví státu Kalifornie, jelikož už nebyl potřebný. Část staveb byla stržena, ale některé zůstaly nedotčené. V roce 1965 se naplno rozjela migrace do této pouštní výspy.

Slab City se objevilo také v pop kultuře, například ve snímku Útěk do divočiny z roku 2007, ve kterém hlavní hrdina prchá před civilizací. V roce 2011 vznikl o městě také televizní dokument BBC.