„Letos bude dobrá sezóna. Bylo hodně sluníčka, vlastně až moc, hrozilo, že slunce révu vysuší,“ směje se Fernando Gianini, vinař z Hallau a v ruce si pohrává se skleničkou červeného vína. Tenhle chlap jak hora se stiskem ruky, který drtí kosti, patří k nejlepší místním vinařům. Potvrzuje nám, co jsme už viděli ze sedla kola, když jsme projížděli místní vinice: bílá vína, kterým se tu sice také daří, ale nepěstuje se jich tu tolik, už mají vinaři doma pod střechou, teď se sklízí rulandské modré.

Fernando Gianini vyrobí 25 tisíc litrů vína ročně, 60 procent jeho produkce je právě rulandské modré. Jeho láhve putují do místních hotelů, restaurací a něco prodá klientům napřímo. Fernando přiznává, že na svém víně musel v minulých letech hodně zapracovat a investovat do nového vybavení. „Ale vyplatilo se to,“ konstatuje a najednou nás překvapí otázkou, jestli známe Brumovice na jižní Moravě? Prý tam často jezdí a má tam kamarády.“

Fernando Gianini (vlevo)

Fernando Gianini (vlevo)

FOTO: Petr Buček

Moravské víno má podle něj více kyselinky, než jsou zvyklí u vín na břehu Rýna, a švýcarský vinař se musí mnohem více starat o marketing. Gianini například jezdí často na výstavy vín. A taky vše na rozdíl od českého kolegy lahvuje. „A pak je tu i další moravská zvyklost: ve vašich sklepích se neustále nalévá, taková návštěva není vůbec jednoduchá,“ dodává.

Na kole mezi švýcarskými vinicemi

Na kole mezi švýcarskými vinicemi

FOTO: Petr Buček

Většina restaurací v okolí nabízí burčák. Ale pozor — i burčák se tady lahvuje, láhev koupíte u vinaře i v supermarketu, donesou vám ji na stůl v restauraci. Švýcarský burčák se pasterizuje a v láhvi vydrží klidně do jara 2017. Chutná ovšem náramně a škoda, že jsme do Hallau dojeli na kole, protože v místní vinotéce, která je otevřená i o víkendech, by se dal udělat pěkný nákup.

Podzimní oslavy a taškařice

Podzim v kraji blauburgundy – Blauburgunder Land, jak hlásají oficiální tabulky u cyklostezky, je hlavně o vinobraní a jejich veselých oslavách. Jednotlivá městečka se předhánějí v nápaditosti, jak tuhle podzimní kapitolu důstojně uzavřít. Tak třeba v Hallau bylo na vinobraní celé město vyzdobeno na téma protikladů. V jedné hospodě proti sobě visela německá (na německou hranici je to odtud malý kousek) a švýcarská trička, jinde dávali do protikladu dámské prádlo z minulosti a současnosti.

Ve vedlejší vesnici právě chystali podzimní slavnosti na téma cestování. Sousedé se předháněli v tom, kdo vystaví na hlavní ulici vtipnější lanovku nebo model nejslavnější švýcarské hory Matterhornu. Rádi se tu zkrátka baví. Součástí vinobraní je i slavnostní průvod, na který se v Hallau v průměru podívá 7000 lidí.

A čím se na takovém vinobraní občerstvit? Burčákem, vínem, raclettem (roztavený raclettový sýr se podává s vařenými bramborami a něčím kyselým) nebo pravým hallauerským buřtem.

Na kole po vinicích

Krajem blauburgundy se dá komfortně jezdit na kole. Začít můžete například v malebném středověkém městečku Schaffhausen, které je centrem regionu. V Česku není příliš známé a přitom uhrane svou jednoduchou krásou starobylých uliček, venkovního kavárenského posezení a hlavně domů s namalovanými fasádami a výrazně zdobnými arkýři. Fasády často vyprávějí dramatický příběh s několika freskami. Chce to jen mít čas.

Necelé tři kilometry od centra se s rachotem přes skály řítí Rýnské vodopády, jsou největší v Evropě a leží v obležení fotoaparátů japonských a čínských turistů. Na šířku mají 150 metrů a na výšku 23 metrů. V letních měsících jimi proteče 700 metrů krychlových za sekundu.

V pravidelných intervalech k nim vyrážejí žluté loďky, vystoupat můžete na skálu uprostřed Rýna. Ještě intimnější zážitek budete mít, pokud se vypravíte pěšky z parkoviště u zámečku dolů k vodě. Tady řeka hřmí tak, že si musíme z úst odezírat.

Rýnské vodopády

Rýnské vodopády

FOTO: Petr Buček

Od vodopádů se rozbíhají cyklostezky. Vedou krásnou krajinou přes vinice, mezi ovocnými sady a přes už sklizené pole. Kousek za Hallau nakukujeme do vinařství, kam právě traktor sváží čerstvě sklizené červené hrozny. Nikdo na nás nemá čas, a tak šlapeme dál.

Doporučujeme dobrou mapu, protože signál se místy ztrácí a aplikace Switzerland Mobility v telefonu přestává fungovat. A nezapomeňte na pasy, abyste podobně jako my nehledali lesní zelenou hranici, když omylem přejedete do Německa.