„Jeden soused se mě zeptal, jestli jsem viděla klokana," říká pekařka Marylène z obce Hermeray. Bylo to časně zrána loni v červnu. „Odpověděla jsem mu, jestli snad trochu nepřebral?" Pak pekařka jen zírala: zvíře stálo přede dveřmi, jakoby čekalo, až pekařství otevře. Pak vyrazilo po silnici, aniž by se příliš staralo o kolemjedoucí auta.

Stejně jako ona se další obyvatelé jihozápadního pařížského okolí někdy setkali s klokanem, přesněji s klokanem Bennettovým, klidným a sympatickým vačnatcem z Tasmánie na jihu Austrálie. Potkali ho na své zahradě, na silnici, zvědavě si prohlížejícího myslivce nebo mrtvého v bazénu.

Na vzniku této geografické anomálie nese vinu zoologická zahrada v městečku Emancé. V 70. letech tu dírou v oplocení unikla skupina klokanů a pak následovaly další. Tito klokani se pak usadili v přírodě a začali se rozmnožovat. „Je to ve Francii zcela ojedinělá situace," říká Laurent Tillon, který se zabývá faunou a biodiverzitou v Národním úřadu pro lesy (ONF).

Celkový počet je velkou neznámou

Klokan žije 12 až 15 let. Potomci prvních uprchlíků dnes žijí v masívu Rambouillet, kde se soustřeďují hlavně kolem Emancé, ale někteří byli objeveni až 40 kilometrů odsud. Je těžké říci, kolik jich tu takhle volně žije. Neexistuje o tom žádná vědecká studie a zvíře se chová nenápadně, pohybuje se o samotě a především v noci.

Klokanům se ve Francii daří. Za poslední desítky let se ve volné přírodě úspěšně rozmnožují.

Klokanům se ve Francii daří. Za poslední desítky let se ve volné přírodě úspěšně rozmnožují.

FOTO: Profimedia.cz

Bruno Munilla z místního přírodovědeckého sdružení odhaduje, že jich je 100 až 150. I když jsou klokani exotičtí, v tomto regionu se jim líbí. Našli si tu pelíšky a úkryty, říká studentka Laure Raadová, která od března dokumentuje vztah klokanů k životnímu prostředí.

Klima je tu podle Raadové jen málo odlišné od jejich rodné Tasmánie a podrost a houštiny jim skýtají potravu, ať už jde o mladé výhonky, bobule, pupeny či trávu. Navíc má vačnatec tu výhodu, že tu nemá přirozeného nepřítele. Pro lišky je příliš velký: měří v průměru 80 centimetrů a váží 15 až 20 kilogramů.

Pojišťovny nevěří

Maso těchto klokanů je sice jedlé, ale milovníci steaků budou zklamáni: „Není na seznamu lovné zvěře," upozorňuje Stéphane Walczak z federace lovců v Ile-de-France. Zvíře nepůsobí zatím žádné zdravotní problémy, není označeno za škodnou, ani chráněno, ani chováno v domácnostech.

Největší nebezpečí hrozí klokanům od automobilů. Každoročně tak přijde o život 15 až 20 zvířat, odhaduje Bruno Munilla. Skeptické pojišťovny často nechtějí řidiči věřit, že za nehodu mohl klokan. Městský úřad v Emancé tedy vydává potvrzení, že se na jeho území klokani skutečně pohybují. „Klokani jsou naši maskoti," říká starostka Christine Davidová.