Moto cestou necestou: Radost z levného benzínu zmizela rychle, už při zaplacení

„Putujeme cestou necestou okolo Laguny Verde k Laguně Grande de Chalviri, kde nás potěšila horká koupel v Agua Calientes. Část výpravy si postavila stany, část vzala za vděk matrací v ubytovně pro cestovatele. Setkáváme se s Američany, Francouzi, ale i jedním Čechem, který se připojil k organizované výpravě, která Altiplano přejíždí v terénních vozech,” popsal Novinkám první kontakt skupiny s Bolívií účastník výpravy Tomáš Matějovský.

Horkou večerní i ranní koupel velmi rychle vystřídalo prudké ochlazení, kterému tým na motorkách vyrazil vstříc do výšin. Už odpoledne se tak na svých strojích proháněli všichni účastníci cesty ve výšce 4000 metrů nad mořem v pohoří Kordiller a okolo nich poletovaly sněhové vločky. A není se co divit. Změny počasí jsou v této oblasti dost běžné i v tuto dobu – místním létě.

„Dorazili jsme. Laguna Colorada! Tady konečně obdivujeme hru barev na jezeře a teprve tady vidíme 'mucho mucho flamencos', tedy obří zástupy plameňáků. Je tu poměrně dost chladno. Výkyvy denních a večerních, natož nočních teplot jsou veliké, a tak všichni vítáme posledních sedm postelí v jedné místnosti a možnost, že si můžeme uvařit jídlo v závětří,” uvedl Matějovský.

Jeden drobný problém však přece jen české motorkáře trápí. Nedostatek proudu. Techniky mají s sebou totiž opravdu hodně a nabíjení fototechniky a videotechniky může probíhat povětšinou maximálně tak v zaparkovaném autě, kde také filmový štáb tráví většinu času.

„I ve směru Salar de Uyuni nás opět překvapilo počasí, a hlavně velká průtrž mračen a následný nekonečný déšť na mazlavých blátivých bolivijských cestách, kdy mají problémy auta, kamióny i motorky. Bylo to v den, kdy tento dlouhotrvající liják donutil pořadatele Rallye Dakar zrušit etapu. Ve tmě a po mnoha pádech na blátíčku dorážíme do města San Cristóbal, kde jsme po hodině hledání sehnali v rozbahněných a zaplavených ulicích podnik, kde jsme se mohli najíst, sehnali jsme postel, a dokonce měli přístup ke sprše. Na příděl a za peníze,” s úsměvem popsal Matějovský.

Peníze ale mizí i u benzínové pumpy. První od chilsko-bolivijské hranice. Ač měl tým nějaké zásoby benzínu na střeše doprovodného vozu, tankovat se muselo. Co ale naše krajany překvapilo, to je skutečnost, že turisté v Bolívíi neplatí cenu uvedenou na stojanu, ale zhruba o půlku vyšší. Místní mají totiž pohonné hmoty od státu zadotované.

Ve středu se cesta po Chile a Bolívii překlopila do druhé půle a tým mohl oslavit, že se dostal do vyhlášeného hřbitova lokomotiv dříve než zástupy turistů, které sem pravidelně směřují. Teprve poté nastal čas vyrazit přímo na největší solnou pláň na světě – Salar de Uyuni.

Místní sice tým varovali, že po lijácích musí být na jezeře opatrní a neměli by tam bivakovat, avšak varování se minula účinkem.

„Po dohodě a vyhodnocení ambicí jednotlivých účastníků tripu část výpravy vyrazila na jezero bivakovat, druhá do Potosí a pokusila se předem v tomto rušném velkoměstě sehnat ubytování, kam by se vešla celá skupina s motorkami i autem. Zážitek z jízdy na solné pláni, občas lehce pokryté vodou, a z následného bivaku pod nočním hvězdným nebem, kterému předcházel famózní západ slunce, byl nepopsatelný. Nezbývá než se těšit, co nám přinesou další dny naší letošní výpravy,” dodal Matějovský.