Navzdory svému názvu nemají Kapverdy, vzdálené od České republiky 5000 kilometrů a 570 kilometrů od pobřeží Senegalu, s mysem nic společného a nejsou ani stále zelené. Objevili je Portugalci v roce 1456 a po staletí je využívali jako vojenskou základnu, překladiště otroků a zboží, s nímž se plulo dál až do Indie.

Stahovali se sem také lovci velryb a piráti. Jinak ale ostrovy trpěly opakovanými hladomory. Nedařilo se tady téměř nic vypěstovat, a kdo mohl, stěhoval se pryč.

Turisté jsou na Salu

Kapverdy jsou od roku 1975 republikou a tvoří je 10 ostrovů a pět menších ostrůvků. Většina z nich je obydlených, jen ostrov Santa Luzia, na němž stojí pouze dva rozbořené domky a ruina kapličky, vyhledávají prý pouze pašeráci drog.

Pouliční prodavačka suvenýrů

Pouliční prodavačka suvenýrů

FOTO: Zdeněk Kovařík

Turisticky nejživější je Sal, na němž už v roce 1939 vybudovali Italové mezinárodní letiště. Tam míří nejčastěji i čeští turisté. Hlavním městem ostrova je Espargos. Z turistického centra, městečka Santa Maria, kde stojí většina hotelů, se tam dostanete pohodlně za 20 minut po jediné silnici vedoucí z jihu na sever ostrova. Silnice je asfaltová a poloprázdná.

Pestrobarevný domek v městečku Santa Maria

Pestrobarevný domek v městečku Santa Maria

FOTO: Zdeněk Kovařík

Jezdí tudy jen turisté v mikrobusech, taxících, na čtyřkolkách a místní převážně ve sběrných mikrobusech – alugerech. Ostrov poznáte za jediný den, ostatně na délku měří jen 30 kilometrů a ve svém nejužším místě má pouhé čtyři kilometry, takže ze silnice vidíte z obou stran moře.

Surfaři i umělci

Na Salu žijí hlavně mladí lidé, kteří pracují v turismu. Věkový průměr obyvatel je pouhých dvacet let. Jejich rodiče a prarodiče se většinou přestěhovali na jiné, zelenější ostrovy, kde si mohou něco vypěstovat. Na některých místech se daří kukuřici, bramborám, manioku, hrachu, kokosu, cukrové třtině, banánům a datlím. K zemědělství je využíváno zhruba 16 procent půdy. Na Salu se pokoušeli pěstovat alespoň žluté melouny – marně.

Obchod v pustině

Obchod v pustině

FOTO: Zdeněk Kovařík

Jediné, co zdejší obyvatele v minulosti jakžtakž živilo, byla těžba soli (od ní je odvozen název ostrova). Ale ani ta se už dávno nevyplatí, a tak se solný důl Pedra de Lume, situovaný uprostřed kráteru, proměňuje díky zahraničním investorům na lázeňské zařízení. Slané jezírko obsahuje 26 procent soli. Je to sice míň než v Mrtvém moři, ale má rovněž pozitivní účinky na nejrůznější neduhy.

Největším lákadlem ostrova tak zůstává Atlantský oceán a silný vítr, který tu vane prakticky po celý rok. Proto se tu konají mezinárodní surfařské závody a stahují se sem milovníci kitesurfingu, jejichž prkna nepohání obvyklá plachta, ale vysoko se vznášející drak.

Ostrov, který působí poměrně pustým dojmem, a tvoří jej převážně písek a kamení, láká také umělce. Tady můžete díky minimálnímu světelnému znečištění pozorovat hvězdnou noční oblohu podobně jako uprostřed Sahary. Malíři a spisovatelé si oblíbili vesničku Murdeiru, v níž se usadili také němečtí lékaři na penzi, gynekolog a zubařka, a otevřeli si tu malou ordinaci.

O jídle a pití

Za pocit jisté bezstarostnosti a trvale příjemně teplého počasí se platí určitými nevýhodami. Tou největší je absence pitné vody. Musí se kupovat balená či odsolená v kanystrech z takzvaných fontanarií, místních vodáren, kde barel pro zdejší obyvatele stojí 50 centů. Pro našince však odsolená voda není ideální, neboť má vysoký obsah minerálů a soli a může způsobit zažívací potíže.

Sal je také zcela závislý na dovozu. Stává se, že několik týdnů není k sehnání třeba mrkev, rajčata či jiné potraviny. Typické místní jídlo cachupu je jakýsi guláš z kukuřice, fazolí a další zeleniny, sladkých brambor a zelených banánů, kuřecího masa, slaniny a rajského protlaku. Jedí ho i k snídani s tím, že vyvaří tekutinu a pak si cachupu dají jako přílohu ke smaženým vejcím, klobáse či k pečené slanině.

Na Salu se, stejně jako ve všech přímořských oblastech, konzumuje velké množství ryb

Na Salu se, stejně jako ve všech přímořských oblastech, konzumuje velké množství ryb.

FOTO: Zdeněk Kovařík

Jinak místní samozřejmě konzumují ryby, největší oblibě se těší tuňák na mnoho způsobů. Našince rozhodně nadchne chuť zeleniny a ovoce dovážených ze sousedních ostrovů. Je totiž zcela jiná než u plodů ze supermarketů.

Výborné tu mají i přírodní šťávy, kompoty, marmelády a moučníky. Restaurací na ostrově stále přibývá, provozují je hlavně Italové, ale v Espargosu už najdete i podnik vedený Čechem. Před lety odjel na Sal na dovolenou a tak se mu tu zalíbilo, že zůstal.