Nedá se říct, že by do Dargavsu mířily početné davy cestovatelů tísnící se mezi kamennými hrobkami. Čas od času se sem ale někdo vypraví. Terén, který turisté musejí na cestě k rozlehlé nekropoli zdolat, není snadný. Podmínky výšlapu po strmých srázech navíc někdy komplikuje mlha.

V tichém městě mrtvých je více než 90 hrobek různých velikostí. Některé jsou jen přízemní, jiné z travnatého svahu vyčnívají o něco výše a zdobí je špičatá střecha. Záleží na tom, kolik mrtvých je v oné hrobce uloženo.

Každý z „domků“ patřil jedné rodině. Říká se, že když onemocněl poslední člen příbuzenstva, kterého už neměl kdo z blízkých pohřbít, vydal se do rodinné hrobky a počkal v ní na svoji smrt.

Delikventi leží stranou

Zajímavým archeologickým objevem byly netradiční dřevěné truhly, do kterých tu byli nebožtíci ukládáni. Připomínaly loďky. Pravděpodobně byl tento tvar důležitý proto, aby podle mystického příběhu mohla duše mrtvého přeplout řeku oddělující tento a onen svět. Zemřelí byli tradičně pochovávaní s osobními věcmi.

Při procházce osetskou horskou nekropolí si můžete povšimnout také hrobek stojících na okraji komplexu. Údajně tam jsou pohřbeni ti, které během života společnost vyřadila kvůli jejich prohřeškům.

Co se týče přesného stáří hrobek, nejsou archeologové zajedno. Zatímco někteří ty nejstarší datují až do 12. století, jiní hovoří o 14. nebo 16. století.