Cestovní ruch je nezastupitelným odvětvím jamajské ekonomiky, a tak se pro jeho rozvoj dělá vše, co je nutné. Stavějí se nové hotely, přibývá základen pro vodní sporty, vymýšlejí se nové druhy zábavy a dobrodružství.

Kingston

Jako celý Karibik, je i Jamajka pověstná poklidem a neuspěchaností svých obyvatel. Výjimkou je ostrovní metropole Kingston, kypící kotel, kde se stále něco děje. Město plné bláznivých řidičů a ještě bláznivějších chodců. Obchoduje se na pouličních tržištích, v nákupních centrech i v pobočkách mezinárodních bank.

FOTO: fotobanka Profimedia

Většinu hemžení obstarávají místní. Jen ti troufalejší ze zahraničních návštěvníků se odhodlají do města s tak neblahou pověstí, jakou má (z větší části nezaslouženě) Kingston. Jsou mezi nimi např. ti, kteří chtějí navštívit muzeum ikony hudebního stylu reggae, jamajského rodáka Boba Marleyho.

Montego Bay a Negril

Většina prázdninového dění se však tak jako tak odehrává v hotelových komplexech na plážích. Téměř všechny nabízejí program all inclusive, mají vlastní pláž, na níž je všechno, co člověk o dovolené očekává.

Navíc, většina hotelových komplexů se svým způsobem specializuje. Jedny se zaměřují na rodiny s dětmi a tomu je přizpůsobeno i vybavení – dětská hřiště, vodní atrakce, kluby a pečovatelská služba. Jinak jsou zařízeny ty hotely, do nichž směřují mladí lidé očekávající především zábavu ve dne i v noci. Své místo si na ostrově najdou i ti, kteří si hodlají především odpočinout od shonu, v němž žijí doma.

Negril

Negril

FOTO: fotobanka Profimedia

Na západě ostrova je Montego Bay, pravděpodobně největší a nejpopulárnější prázdninové středisko Jamajky. Přispívá tomu i letiště Sangster, kde přistává velká část charterových letů se zahraničními návštěvníky.

Na tamním členitém pobřeží je řada pláží, spousta hotelů, bary, kluby, diskotéky. Tamní Hip Strip je označován za noční metropoli ostrova.

Na západním konci ostrova je město Negril, k němuž přiléhá dlouhá písčitá pláž, která se jmenuje Seven Mile (Sedm mil). Říká se, že je nejdelší na Jamajce (byť u Kingstonu je pláž jménem Eleven Mile – Jedenáct mil). Není-li nejdelší, pak má ještě jedno označení – nejkrásnější. Nad ní je ještě menší a klidnější zátoka a pláž se zlověstným jménem Bloody Bay (Krvavá zátoka).

Pokud by na Jamajku jezdili hippies a baťůžkáři, pak Negril by zřejmě byl jejich oblíbeným místem. Tato oblast dosud nepodlehla diktátu mezinárodního turismu, z velké části si uchovala svou „jamajskost“. Nezanedbatelná je samozřejmě i skutečnost, že Negril je nejlevnější z ostrovních letovisek.

Ocho Ríos

Zcela kosmopolitní charakter má naopak letovisko Ocho Ríos na severním pobřeží. Tam vyrostly první hotely nabízející program all inclusive, vedoucí k tomu, že hosté nemají potřebu opouštět hotelový komplex, neboť si tam předplatili nejen bydlení, ale také všechno co snědí a vypijí. K tomu je v hotelech bohatá nabídka sportovního vyžití a denní i noční zábavy.

Ocho Ríos

Ocho Ríos

FOTO: fotobanka Profimedia

V Ocho Ríos jsou také nudistické pláže, které jinak nejsou na Jamajce moc populární a rozšířené. V Ocho Ríos jsou naopak populární dokonce i nudistické svatby. K dalším letoviskům, která stojí za zmínku, patří Runaway Bay s vynikajícími podmínkami pro potápění, Porto Antonio s plážemi San San a Boston Beach

Reggae a kuře

Většina návštěvníků míří ze zámoří na Jamajku kvůli teplému a čistému moři, slunci a plážím. Ať člověk tráví dovolenou ve kterémkoliv z vyjmenovaných letovisek, nebo někde úplně jinde, nebude podle znalců jeho zážitek úplný, pokud nestráví alespoň jeden večer ve společnosti reggae. Je to hudební styl volně spjatý s americkým blues, jazzem a soulem, který vznikl koncem 60. let na Jamajce. Bez reggae se dodnes neobejde žádná místní sešlost – večer v přístavní krčmě, pohřeb, svatba nebo oslava dalšího vítězství Usaina Bolta.

Z dovolené na Jamajce se nemůžete vrátit, aniž byste ochutnali jerk chicken. Přesný překlad se hledá velmi těžko, ale jedná se o grilované kuře, které je však grilované tak pomalu, že je skoro jako uzené. Jamajčané se prý bez něj nemohou obejít a je k mání v každé hospodě i u pouličního stánku.

Rastafariáni

Mezi věřícími převažují na Jamajce – vzhledem k britskému dědictví – protestanti. Po nich následují katolíci, ale jednoznačně nejoriginálnějším z náboženství je rastafariánské.

Rastafari je náboženská společnost pocházející z Jamajky, kde vznikla ve 30. letech 20. století. Tato víra kombinuje především prvky židovství a křesťanství, částečně islámu a dalších (např. animistických) náboženství.

Rastafariánské společenství původně sdružovalo potomky afrických otroků, zavlečených do Ameriky.

FOTO: Právo

Pro počátky hnutí byl důležitý jamajský černošský aktivista Marcus Mosiah Garvey, jenž v roce 1920 prorokoval nástup černého krále – mesiáše. Když byl pak roku 1930 v Habeši (dnešní Etiopie) korunován černošský císař Haile Selassie, znamenalo to pro mnohé jasné naplnění Garveyho proroctví. Podle předkorunovačního jména tohoto císaře – rás Tafari Makonnen – odvozují rastafariáni své pojmenování. Haile Selassie je pro ně dodnes převtělením mesiáše.

Navenek se poznají podle dredů, hustých copánků, které mají symbolizovat lví hřívu. Rastafariáni nepožívají maso ani alkohol (ten jim nahrazuje kouření marihuany), v náboženských rituálech se nejvíce objevují symboly judaismu. Příslušníci hnutí odvozují svůj původ od krále Šalamouna a královny ze Sáby a považují se za jeden ze ztracených izraelských kmenů.