Článek
Belize není velká země. Rozlohou nedosahuje ani velikosti České republiky. Nevalná kvalita silnic však způsobuje, že je jízda mezi městy často zdlouhavá. Většinu území pokrývá neprostupný prales a obyvatel je v zemi jen něco málo přes 300 tisíc. Za dob Mayů zde přitom žilo několikanásobně víc lidí. Džungle je však neúprosná a vše jednou pohltí. Vedle mayských velkoměst i mého kolegu, který se ztratil na místě, na jakém se to nepovede ani slabozrakým americkým penzistům. Na nevelkých, zato malebných ruinách Cerros jednoduše sešel z hlavní cesty. Bez vody a repelentu. Zato v žabkách na nohou.
Prvním kolegovým nápadem bylo, že mi zavolá na telefon, abych mu vyšel naproti a pomohl ho lokalizovat. Pak ovšem nastal (tele)komunikační problém. Jeden z českých operátorů totiž má v Belize signál asi tak na dvou procentech území (a ještě slabě) a druhému se signál beznadějně ztratí hned po vstupu do země. Aspoň ušetříme.
Když selhal telefon, nastoupily přírodní metody. Křik, hledání stop na zemi a určování směru podle polohy Slunce. Nic nepomáhalo a jeho jediným orientačním bodem byl kelímek odhozený nějakým turistou, který měl k ekologickému smýšlení asi tak daleko, jako kolega k člověku připravenému na přežití v džungli. Po hodině taktického vyčkávání jsem kolegu vyrazil hledat a imitací výkřiku postřeleného ptáka jsem jej během několika minut navedl správným směrem ven z džungle. Celkem 46 kousanců bylo pak poměrně rozumným trestem za nepozornost v divočině.
Kalendář jako uklidnění
Poučeni čerstvým zážitkem se už více držíme vyznačených cest a hledáme nějaké podklady pro to, co se tu bude asi tak 21. 12. 2012 dít. Všichni se povětšinou usmívají, ale rázem se jedním dechem shodují na tom, že by změnu ocenili. Svorně nadávají na zkorumpovanou vládu a vyzvídají, jaké to je s politikou v Československu, protože o České republice ještě nikdy neslyšeli.
Marně se snažíme vysvětlit, že už skoro 20 let Československo neexistuje, a tak místní mění téma a začínají povídat o tom, jak tu bude v následujících dnech mnoho večírků. Šlehajících plamenů z nebe a konce světa se však ani trochu nebojí.
A tomu by napovídal i kalendář, který jsme objevili již na začátku naší cesty v jednom zapadlém mexickém obchůdku. Je takřka vyloučené, že by Mexičané, kteří si nechají pro deset pesos kotník vrtat, vyráběli kalendáře na rok 2013, kdyby si mysleli, že už nenastane. I tak si jej ale případně koupíme až 22. prosince, kdy bychom se měli vracet z Belize zpět do Mexika. Pro jistotu.
