Rakouský Linec zve na setkání s Rudolfem II. i technologiemi budoucnosti

Linec ostatně sám sebe právě tak prezentuje, když tvrdí: k nám nezveme na historii, naše nabídka chce být výsostně moderní. Budeme to respektovat i při této cestě s kamerou, ovšem dříve než k jednomu chrámu moderního životního stylu dokráčíme, přece jen pohled věnujeme i tomu, co do tváře města vtiskla staletí minulá.

Třetí největší rakouské město (po Vídni a Štýrském Hradci) má jedno z největších evropských náměstí - pokrývá plochu více než 13 tisíc metrů čtverečních. Není to zdaleka ten hlavní důvod pro to, abychom právě zde odstartovali naši procházku Lincem.

Do oka tu padnou domy s barokními fasádami (v jádru jsou gotické) a další barokní památka - dvacet metrů vysoký sloup Nejsvětější Trojice. Vytvořen je z bílého mramoru a dokončen byl v roce 1723. V samém centru Hlavního náměstí vznikl jako dík za přestálé katastrofy i na ochranu před válkou, požáry a morem.

Z náměstí je to opravdu jen krátká procházka. Pár kroků v malém stoupání a již nás vítá císař Rudolf II. Jeho podobizna vlaje na obří zástavě (i shlíží z plakátu) a už zdáli upozorňuje, kde se nachází zámek.

Původní hrad ze 13. století nejprve o dvě staletí později přestavěl císař Friedrich III. a pak - někdy po roce 1599 - právě Rudolf II. Bylo by zajímavé vědět, co by asi řekl na citelný stavební zásah z roku 2009, který je k vidění pár kroků za Rudolfovou podobiznou - a hned po průchodu vstupní branou. Při velkém požáru v roce 1800 zcela za své vzalo jižní zámecké křídlo. Obnovy se dočkalo až o 209 let později. A v netypické podobě. Vystavěno bylo ze skla a oceli.

Zámek je vítaným cílem i proto, že je vynikajícím vyhlídkovým místem. Na jednu stranu se shlíží do historického centra Lince (pohledu mj. dominují věže katedrály Panny Marie), na druhé straně se ze značného nadhledu hledí na volně plynoucí Dunaj, na vrch Pöstlingberg s poutní bazilikou - a také na stavby, jež jsou symboly 21. století.

Už od zámku, na opačném dunajském břehu je dobře vidět blýskavou budovu - Ars Electronica Center. Muzeum technologií a jejich budoucího vývoje (jak lze náplň centra ve stručnosti charakterizovat) bylo otevřeno v roce 1996 v třetinovém rozsahu - plné kapacity dosáhlo v roce 2009.

Návštěvník se hned krátce po vstupu do objektu ocitá v digitálním, interaktivním světě, ve světě počítačů a nových médií, ve světě vážně (i méně vážně) míněných experimentů i ve světě umění... Ocitá se dokonce i v nitru lidského těla, protože zdravovědě je v centru věnován významný oddíl.

V té souvislosti se nabízí i setkání s roboty - jeden z nich má podobu lachtana, milostivě reaguje na hlazení a tváří se nesmírně přátelsky. Což ovšem není celé jeho poslání - zejména se využívá jako terapeutická pomůcka. Nejen on působí velice živě i přirozeně.

Zajímavé jsou i pohledy na samotný Linec. Nejen na panoramatickém plátně, ale třeba i v té části výstavy, kde se člověk může samostatně zapojit do hry. To když si například vybere místo ve městě a zvolí letopočet - a vzápětí na obrazovce spatří, jak místo ve zvoleném čase vypadalo.

Je těžké tato svého druhu kouzla a obrazové nápady popisovat. Trochu víc atmosféry snad reportáži dodá video - ale především je třeba to vidět a zažít na vlastní oči. Takže až někdy pojedete do Rakouska, vzpomeňte si, že docela nedaleko za státní hranicí leží město, které jsme si většinou spojovali jen s lineckým těstem. Což už je dávno nepřesné. Je to město moderní turistické nabídky - a památky s ní vlastně nejsou vůbec v žádném konfliktu.