Především starší Bratislavané přijali návrat lokomotivy s dojetím. „Je to krásná vzpomínka na babičku. Jako malé mi vyprávěla o tramvaji, která jezdila až do Vídně. Když jsem ji poslouchala, měla jsem dojem, že si tak trochu vymýšlí. Vždyť za socialismu byla hranice s Rakouskem střežena ostnatým drátem a vojáky. Mně tehdy přišlo absurdní, aby z Bratislavy do Vídně jezdila tramvaj,“ řekla Právu Anna Bašnárová.

Přiznává, že v duchu se babičce za tyto pochybnosti stokrát omluvila a dnes jí připadá zcela otevřená hranice jako samozřejmost. „Babička mi říkala, že jezdila za mlada s kamarádkami v neděli do Vídně na tancovačku a na zákusky krémeše. Tehdy jsem to poslouchala jako krásnou pohádku,“ dodala.

V mašině jsou dodnes původní prvky.

V mašině jsou dodnes původní prvky.

FOTO: Ivan Vilček, Právo

Gejza Andráši si ještě vzpomíná na koleje, které vedly z centra města po Starém mostu a na Vídeňské cestě v Petržalce. „Zůstaly tam dlouho po ukončení provozu tramvaje. Končily někde u Pečenského lesa, kde už bylo hraniční pásmo a zákaz vstupu,“ říká. Jeho děda uchoval několik dobových pohlednic s původním vzhledem tramvaje.

„Elektrická lokomotiva táhla jeden až dva vagóny. Vyjížděla z místa u dnešního osobního přístaviště, pak projela Starým mostem, Vídeňskou cestou do Burgenlandu a dál do Vídně,“ popisuje trasu.

Loni ještě jezdila

Nadšenci historie lokomotivu zachránili opravdu za pět minut dvanáct. Koncem října ji chtěli rakouští majitelé nechat sešrotovat. „Budeme rádi, když bude vystavena na důstojném místě. Naším tajným snem je, aby lokomotiva zase jezdila v ulicích města,“ prozradil Maroš Mačuha z Bratislavského zkrášlovacího spolku, který se přičinil o návrat lokomotivy do Bratislavy.

Nadšenci historie lokomotivu zachránili za pět minut dvanáct.

Nadšenci historie lokomotivu zachránili za pět minut dvanáct.

FOTO: Ivan Vilček, Právo

Zachovaly se obě lokomotivy slavné „vídeňské tramvaje“. Jedna skončila po rekonstrukci v dopravním muzeu v rakouském Mariazellu a druhá jezdila až do loňska v Linci. Po vyřazení z provozu o ni nebyl v Rakousku zájem, stála odstavená na nádraží v Eferdingu a chtěli ji dát sešrotovat. „Podařilo se nám ji získat za devět tisíc eur. To byla cena za 30 tun šrotu,“ řekl Právu Roman Delikát, autor projektu záchrany historické lokomotivy.

Původní výbava

Peníze pocházejí z veřejné sbírky a od městských institucí. „Zajímavé bylo, že za záchranu lokomotivy přišli poděkovat i Rakušané, kteří s ní pracovali. Přirostla jim k srdci a byli rádi, že neskončila ve šrotu,“ dodal Delikát.

V lokomotivě jsou dodnes původní prvky. „Je to obousměrná lokomotiva. To znamená, že po dojezdu do cíle se klika k řízení přeložila na opačnou stranu a jelo se zpátky. Původní je prakticky celý interiér, elektrické rozvody i okna.

Odborníci firmy Ganz přijeli svého času do Bratislavy a propočítali nosnost tehdy jediného mostu přes Dunaj ve městě. Dobové dokumenty dokládají, že pro provoz tramvaje bylo nutné posílit nosnost mostu. U dvou lokomotiv, vyrobených speciálně pro Bratislavu, byl rovnoměrně rozložený tlak na obě osy,“ dodal Delikát.