Předpověděl to už Jules Verne: zeměkoule se rozvojem dopravy neustále zmenšuje, a tak i ze zemičky uprostřed Evropy to máme k mořím pár hodin jízdy autem či letu. A tak přibývá kluků v raném i pokročilém věku, kteří se rozhodli své sny naplnit. Stavějí se za kormidelní kola plachetnic či motorových jachet.

S královskou pečetí

Ale než se tak stane, potřebují kapitánské oprávnění. Je jich mnoho typů. Jen jeden z těchto dokladů má královskou pečeť. Ten, který vydává Royal Yachting Association (RYA), anglická Mekka jachtařských škol, založená v roce 1875. Přídomek „královská“ nese na žádost rodiny Jejího Veličenstva od roku 1953. Od loňska se pod její hlavičkou mohou školit i budoucí vůdci plavidel křtění Vltavou či Moravou a Dunajem.

V podvečer před pevností u Šibeniku.

V podvečer před pevností u Šibeniku

FOTO: Miroslav Homola, Právo

„Získat licenci od RYA nebylo vůbec jednoduché a předcházelo tomu několik let jednání. Dosud totiž všechny školy RYA provozovala výhradně v angličtině a ponejvíce v zemích pod anglickou vlajkou. Tedy mimo Británii na Novém Zélandu, v Austrálii, ovšem také v USA či Kanadě,“ vysvětluje Juraj Groch, ředitel české školy jachtingu National Yachting School (NYS), dosud jediné na světě, která může v neanglicky mluvící zemi vyučovat podle anglického systému. Rovněž smí vydávat certifikáty, tedy „řidičáky“ na lodě, které jsou zřetelně označeny logem RYA.

Pod mostem u Šibeniku

Pod mostem u Šibeniku

FOTO: Miroslav Homola, Právo

A to není jen tak. Tahle tři písmena totiž ve světě jachtingu a námořnictví vůbec znamenají značnou prestiž a prakticky otvírají dveře do všech půjčoven lodí.

„To zdaleka není jedinou výhodou. Podobný certifikát znamená hodně i při jednání s pojišťovnami v případě řešení problémů, při skládání kaucí za pronajímané lodi a další záležitosti,“ vysvětluje Kateřina Křelinová, nadšená závodnice v jachtingu a mořeplavkyně, před níž mají respekt i ostřílení mořští vlci. Ta je v NYS hlavní instruktorkou.

Bezpečnost je prvořadá

V chorvatské marině Kaštela (Chorvatsko je spolu s Řeckem jedním ze dvou současných školicích center nové školy) nás Kateřina představuje svému kolegovi a instruktorovi Jakubu Havelkovi. Vlasatý vousáč odložil deník, který si vedl, když měl za sebou 40 000 mil na moři včetně transatlantických závodů.

„Pak už jsem si to nepsal. Ale to není správné. Z toho si příklad neberte,“ žertuje a vzápětí bez okolku přechází k výcviku. Přebíráme loď. Je francouzská, 45 stop (necelých 14 metrů) dlouhá. Kompletní prohlídka plavidla zabere desítky minut. Už při ní se adepti na kapitánský průkaz seznamují s mnoha detaily lodi, které se při pozdější plavbě mohou hodit.

K povinnostem posádky patří i služba v kuchyni.

K povinnostem posádky patří i služba v kuchyni.

FOTO: Miroslav Homola, Právo

„Jeden z nejhorších stavů při možných komplikacích je bezradnost. Šéf posádky by si měl dokázat poradit skoro ve všem a rozhodně nesmí dát ostatním najevo, že je v koncích,“ vysvětluje Jakub. Vzápětí fasujeme bezpečnostní výbavu.

Škola si potrpí na bezpečnost posádky v první řadě a moderní záchranné pomůcky dodává svým žákům vlastní. Nespoléhá například na často nemotorné obstarožní záchranné vesty, které patří k povinné výbavě každé lodi.

Muž přes palubu!

Za sebou máme pár hodin plavby mezi množstvím ostrovů, kterým je chorvatský Jadran pověstný. Orientujeme se nejprve pomocí GPS a map. Ideální vítr nám dovoluje „rozbalit plné prádlo“ a pod napnutou kosatkou i hlavní plachtou klouzáme po vlnách téměř idylicky. Sotva jsme alespoň částečně vstřebali označení všech lan a výtahů plachet na palubě, když se ozvalo „muž přes palubu!“.

Tonoucího představoval lany zatížený gumový vak, který slouží především v přístavech na ochranu lodi. První manévr vylovení tonoucího nám pod plachtami předvádí Jakub sám.

Kateřina Křelinová je šéfkou instruktorů školy jachtingu.

Kateřina Křelinová je šéfkou instruktorů školy jachtingu.

FOTO: Miroslav Homola, Právo

Pak zkoušíme quick stop, tedy okamžité zastavení plující lodi a manévr vylovení „tonoucího“ sami. To ještě netušíme, že se nám během příštích šesti dnů povel „muž přes palubu!“ bude téměř zajídat. I taková situace může při plavbě nastat a není nic důležitějšího než lidský život.

GPS nefunguje

Naše loď má jako všechna moderní plavidla i dokonalou GPS. Tedy elektronické zařízení, které průběžně zobrazuje okamžitou polohu lodi, poradí si však také s mnoha dalšími informacemi. Od síly větru, kurzu, náměrů na cílové body až po počet mil. Šikovná a pohodlná pomůcka s rozměrnou obrazovkou. Už třetí den nám však byla na nic.

„Nefunguje. Prostě ji nemáte,“ prohlásil kapitán a displej zaslepil krytem. Od té chvíle se orientujeme jen za pomoci náměrového kompasu a pozici zakreslujeme do map. Dobrá škola.

Navigace jako za Kolumba

Navigace jako za Kolumba

FOTO: Miroslav Homola, Právo

Stejně jako každodenní noční dojezdy do přístavů. Ty spolu s nočními plavbami s určováním pozic podle náměrů a majáků patří k běžným výukovým postupům. Poslední přípitek na úspěšně ukončenou plavbu i zkoušku a poděkování Neptunovi za přízeň smaže všechna strádání uplynulého týdne. Jsme proškoleni. Nyní ještě zbývá složit ústní zkoušku z radiofonie.

Lze se k ní přihlásit v Praze či Bratislavě. Ale test v klidu učebny či kanceláře už je jen brnkačka.

FOTO: Archiv, Právo