Jenom opravdoví znalci vědí, že ostrov u čínského pobřeží se stal uznávaným pojmem i pro milovníky kávy. Tradiční příprava a podávání černého povzbuzujícího nápoje dnes v zemi prožívá úplnou renesanci. A netýká se to jen měst, ale proniká i do vyhlášených letovisek na pobřeží a v horách.

Historie konzumace kávy na Tchaj-wanu souvisí s koloniální minulostí země. Když v letech 1642 až 1662 ostrov obsadili Nizozemci, přivezli s sebou i kávová zrna a hned na několika místech založili plantáže kávovníku. V roce 1895 se Tchaj-wanu, tehdy známého jako Formosa, zmocnili po válce s Čínou vítězní Japonci. Rychle pochopili, že tamější subtropické podnebí je pro pěstování kávovníku přímo ideální. V kopcích tak vznikly stovky hektarů kávovníkových monokultur a majitelé posílali celou úrodu zpět do ostrovního císařství.

Vychutnat nápoj učil bělogvardějec

Zásadní zlom nejen ve vztahu místních obyvatel k lahodnému moku přinesl rok 1949, kdy se čínští nacionalisté vedení Čankajškem po prohře s komunistickou armádou Mao Ce-tunga stáhli právě na Tchaj-wan a vytvořili zde exilovou vládu.

Ruský bělogvardějec Jurij Elsner tehdy otevřel přímo ve středu Tchaj-peje kavárnu Astoria, přesnou kopii podniku, který předtím pracně vybudoval v Šanghaji. Kavárna se svým pološerem, tanečním parketem, vynikajícími zákusky a zejména voňavou kávou brzy stala oblíbeným podnikem nejen místní komunity ruských emigrantů, ale i amerických vojáků a tchajwanských spisovatelů.

FOTO: Vladimír Plesník, Právo

Ti všichni se shodli na tom, že se jedná o jedinou skutečně prvotřídní kavárnu na ostrově. Ještě před 30 lety představovala pro většinu Tchajwanců návštěva kavárny učiněný svátek. Ale v 90. letech 20. století, kdy začal hospodářský vzestup a na ostrově otvíraly velké řetězce jeden po druhém své provozovny, se „kávička“ stala běžnou součástí životního stylu místních.

Dnes najdeme jen v Tchaj-peji na dva tisíce stravovacích zařízení, kde vám prodají kávu. Polovina z nich patří známým řetězcům, jako jsou Starbucks, Dante, Barista, IS Coffee, Ikari a Mr Brown. Cena šálku kolísá od 35 tchajwanských dolarů (17 Kč) u Danteho po 50 tchajwanských dolarů (26 Kč), které zaplatíte ve Starbucks. Právě posledně jmenovaný řetězec kaváren působí na Tchaj-wanu od roku 1998 a nyní má po celém ostrově již 196 provozoven.

Starbucks působí na Tchaj-wanu od roku 1998 a po celém ostrově už má 196 provozoven.

Starbucks působí na Tchaj-wanu od roku 1998 a po celém ostrově už má 196 provozoven.

FOTO: Vladimír Plesník, Právo

„Do konce roku chceme otevřít dalších šest kaváren,“ potvrzuje v listě China News
mluvčí firmy Čao Ji-an. Zdá se, že se taktika velkých firem nabízejících horkou i studenou kávu a zákusky vyplácí.

Kávu milují hlavně mladí

Oficiální statistiky tchajwanské obchodní komory potvrzují, že obyvatelé ostrova přecházejí stále častěji z tradičního čínského čaje na kávu. Dokládá to vzrůstající počet restaurací, kdy místní majitelé získali licenci na provozování kaváren světových jmen.

Střízlivé odhady hovoří o tom, že na Tchaj-wanu v současnosti působí na 12 tisíc kaváren. Tchajwanské sdružení pro kávu (TCA) předpokládá, že zájem obyvatel ostrova o kávu bude narůstat i v příštích letech.

Pojízdná reklama dnes už patří neodmyslitelně k ulicím tchajwanské metropole.

Pojízdná reklama dnes už patří neodmyslitelně k ulicím tchajwanské metropole.

FOTO: Vladimír Plesník, Právo

„Pití kávy se stává mezinárodním trendem. Zatímco starší lidé setrvávají u svého čaje, mladí Tchajwanci, kteří studovali v zahraničí nebo cestují po světě, pijí pravidelně kávu. Od nich se tomu zvyku naučí jejich děti,“ vysvětluje tajemník TCA Wu Jiling. Sdružení nejenže podporuje reklamou konzumaci kávy, ale pořádá i školení pro ty, kteří si chtějí otevřít vlastní kavárnu, a organizuje pro dovozce kávy lákavé poznávací cesty do zemí, kde se kávovník pěstuje.

„Kdysi jsme se těšili, že jedeme do ciziny a že si tam sedneme do kavárny a budeme v pohodě vychutnávat kávu,“ říká čtyřicetiletý učitel Čen Wen-če. „Navštívil jsem po celém světě padesát zemí a zjistil, že nejlepší kávu podáváme u nás na Tchaj-wanu, a nikoli ve Francii, Rakousku nebo tam, kde kávu sklízejí.“