V městečku Remedios, v provincii Villa Clara, byla jakási slavnost. Na náměstí se dvěma kostely a parčíkem se seřadil dětský karnevalový průvod. V horkém odpoledni netrpělivě čekali, až spustí muzika. S prvními tóny se krojovaná mrňata rozjela a v párech „střihala“ figury okoukané od dospělých.

V rytmu salsy se vlnilo celé náměstí, v Cafetería Louvre voněla káva a podávala se poncha de parroquía, nápoj, jehož šesti ingrediencím vévodila agua ardiente, tedy silná třtinová pálenka. Ta k dobré náladě svátečního odpoledne vydatně přispívala.

kubánská tanečnice

Kubánská tanečnice

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo

Za poslední dvě desítky let se Kuba pomalu mění. Hlavním hospodářským odvětvím se stal turismus, jemuž se dříve země spíše bránila a který nahrazuje všudypřítomný cukr. Dnes tam ročně přijede ze zahraničí 2,3 miliónu lidí a země se snaží, aby každý z nich odjížděl spokojen a měl důvod se vrátit.

Proto na Kubě přibývají místa jako Remedios. Malá vypulírovaná městečka, v jejichž ulicích má člověk pocit, že se vrátil o dvě stě let zpět. Domy mají pastelové fasády pod stinnými podloubími, jsou tam galerie s díly místních umělců a řemeslníků. Obrazy, předměty vyřezávané ze dřeva, dečky.

Písečné pláže jsou rájem pro turisty.

FOTO: Jakub Zbořil

Kromě Havany, jejího historického centra, je na Kubě dalších šest míst, která jsou na seznamu světového dědictví UNESCO. Jsou to koloniální čtvrti měst Trinidad, Sancti Spiritus, Cienfuegos, Camaguey, Bayamo a Santiago de Cuba. Vzhledem k tomu, že jde často jen o náměstí a pár přilehlých ulic, je jejich rekonstrukce a údržba zvládnutelná snadněji, než je tomu v Havaně. A tak jako by jmenovaná města a městečka spolu soutěžila v tom, kdo si to své víc vyšperkuje.

V oněch dobách, která mají dnes ta místa připomínat, toho tam skutečně nebylo o mnoho víc. Kostel, panský dům s prostorným stinným patiem, kde tryskala fontána. Na náměstí býval i park, socha světce, patrona městečka. Zbytek tvořily úzké, kameny dlážděné ulice, bary na nárožích.
Některá z měst měla to štěstí, že v nich sídlil provinční guvernér, jsou viditelně více „světácká“. Na náměstí nestojí jen panské domy, ale skutečné paláce s architekturou, která si s havanskou příliš nezadá.

V některých městech sídlil provinční guvernér. Na náměstích tam nenajdeme jen panské domy, ale skutečné paláce. Např. Cienfuegos se pyšní výstavným divadlem.

V některých městech sídlil provinční guvernér. Na náměstích tam nenajdeme jen panské domy, ale skutečné paláce. Např. Cienfuegos se pyšní výstavným divadlem.

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo

Takové štěstí má např. Cienfuegos, jehož rozlehlé náměstí se vedle všeho ostatního pyšní i výstavním divadlem. Bayamo na východě ostrova má zase nádherně upravenou pěší zónu s obchody, hospodami, fontánami, které zmírňují tropický žár.

Kuba se snaží ukázat, že její přitažlivost nespočívá jen v nádherných plážích, ale že je zemí, která má také bohaté dějiny, že je ostrovem, který lze bez nadsázky označit za velmoc Karibiku.

Varadero

Varadero

FOTO: Bohuslav Borovička, Právo

Na Kubě nemají pozůstatky takových civilizací, jako byli Aztékové, Mayové nebo Inkové na jihoamerickém kontinentě. Po stopách původních obyvatel ostrova však odborníci pátrají a sem tam i něco naleznou.

Orchideje i kolibříci

Kuba, což se příliš neví, je také rájem botaniků, entomologů a ornitologů. Tito lidé nepatří do kategorie masové turistiky. Mají spíš rádi klid a málo lidí kolem sebe, aby mohli nalézat, fotit a kreslit to, co už je málokde k vidění. Jsou to třeba orchideje u městečka Soroa a kolibříci velcí jako čmelák.

Je toho hodně, co může Kuba svým návštěvníkům nabídnout. Ne na všechny z těchto věcí mají tamní turistické instituce hotové programy, v mnohém dosud improvizují.