Cestu zahajujeme v letovisku Ploumanach. Právě zde se skalám omývaným mořem říká Pobřeží růžové žuly. Což je označení nepostrádající básnického ducha, i když se vlastně jedná jen a pouze o přesný popis skutečnosti.

V Ploumanachu jsme absolvovali procházku po pobřeží k majáku. Ačkoliv se nejednalo o žádnou dlouhou túru, na zážitky to byl čas docela bohatý. Člověk, který se nechá okouzlit temně modrým mořem kontrastujícím s narůžovělým nádechem oválných balvanů, kterého potěší, když na podobně romantickém místě zaslechne táhlou, mírně tesknou keltskou melodii (v tomto případě v naprosto živém provedení), tak takový jedinec má šanci, že z Ploumanachu odjede nadšen.

Mořský příboj u Plougrescant

Také tu zblízka může spatřit, jak v Bretani dovede rychle chvátat mořský příliv. A to jsou místa v tomto směru mnohem výkonnější – rozdíl mezi přílivem a odlivem v nich činí až 14 metrů. Ostatně, také do těch končin zavítáme.

Na Pobřeží růžové žuly (Cote de Granit Rose) učiníme ještě jednu zastávku, neméně působivou. Uskutečníme ji u obce Plougrescant, zhruba 25 kilometrů na východ od Ploumanachu.

Také zde je zblízka vidět sepětí krajiny s oceánem, mořský příboj útočící na skaliska (zde nepoměrně ostřejší), na útesy, které ještě daleko od břehu rostou z neklidných vln. Ale nejen moře a skály jsou tu pastvou pro oči. Tou je i zelená krajina jen o kousek výš.

:. Plougrescant             Autor: Miroslav Šára, Právo

Cesta územím pojmenovaném po keltském kmeni Bretonců vstoupila na sousední Smaragdové pobřeží. Jedním z atraktivních míst – a zároveň místem s vynikající vyhlídkou – je mys Cap Fréhel. Vypíná se 70 metrů nad mořskou hladinou a je jednou ze skvostných ukázek bretaňského členitého pobřeží.

Náš další cíl leží zhruba 40 kilometrů na východ a bude dnes i takovým malým předělem – ke krásám přírodním v tuto chvíli přibereme také perly architektonické. Tím cílem je město Saint-Malo.

Sídlo korzárů Saint-Malo

Nejprve jsme tu vstoupili na hradby budované od 12. do 18. století – nabízejí pohled na moře i na město, které působí historicky, ač je vlastně mladé. To bylo tak. Centrum Saint-Malo bylo na konci druhé světové války téměř zničeno, poté ovšem znovu vystavěno ve stylu 18. století. Což se týká i zdejší katedrály, která je dokonalou kopií svatostánku zničeného v roce 1944.

Saint-Malo je známé svou korzárskou minulostí a také vynikajícími rodáky. Narodili se zde romantický básník Francois René de Chateaubriand a Jacques Cartier, který se v 16. století do dějin zapsal jako objevitel Kanady.

:. Cap Fréhel a Saint Malo            Autor: Miroslav Šára, Právo

Spisovatel Victor Hugo toto místo pojmenoval jako Pyramidu moří. Víc než výstižné... Blížíme se ke slavné hoře s klášterem –  k Mont-Saint-Michel.

Architektonický div světa

Po pravdě řečeno – klášterní hora již leží na „katastru“ sousední Normandie, nicméně výlety do Bretaně s tímto místem počítají. Aby ne – o velkolepé stavbě (klášterní kostel byl dokončen v roce 1084) se často hovoří jako o architektonickém divu světa.

Právě zde jsme na místě, kde rozdíl mezi přílivem a odlivem činí 14 metrů (některé údaje hovoří i o patnácti metrech). A ještě jeden údaj – vrchol klášterní hory se nachází 80 metrů nad průměrnou mořskou hladinou.

Tak se ještě jednou rozhlédněme po tomto krásném koutu Evropy. Tečka za cestou je to, soudím, důstojná.

:. Mont Saint Michel            Autor: Miroslav Šára, Právo

 

 

PŘÍŠTĚ se vydáme do Krkonoš. Porozhlédneme se v okolí Černé hory, zavítáme k Harrachovým kamenům a zastavíme se u dvou – na naše poměry – velkých vodopádů: Labského a Pančavského.