Cyklistických stezek je v Pobaltí poskrovnu. Na kolech se tam ale dá snadno putovat i po silnicích. Vedlejší silnice mají buď asfaltový, nebo udržovaný prašný povrch a provoz je na nich obvykle slabý, nejste-li v blízkosti některého z velkých měst. Pro cestování zejména na trekových kolech jsou tudíž pobaltské státy ideální.

Cestování na kole i na koni

V Pobaltí se v posledních letech rozvíjí také venkovská turistika a hippoturistika, takže můžete místní krajinu poznávat nejen ze sedla jízdního kola, ale i z koňského. V každém ze tří států existuje síť farem, kde vás nejen ubytují, ale často nabídnou ochutnávky zemědělských výrobků, výlety do přírody spojené např. s pozorováním ptactva, půjčení sportovního vybavení nebo právě vyjížďky na koních.

Severská příroda a lesy plné hub a borůvek

Pro putování na jízdních kolech, na koních nebo na lodích jsou ideálními místy národní parky. Síť odlehlých cest vás zavede do liduprázdných končin a přírodních zákoutí s jezery, mokřady a původními vesničkami.

Vodní hrad Trakai nedaleko Vilniusu patří k nejnavštěvovanějším výletním místům v Litvě.:. Vodní hrad Trakai nedaleko Vilniusu patří k nejnavštěvovanějším výletním místům v Litvě.foto: Právo/Josef Miškovský

Lesy a jezera v Pobaltí představují bohatý zdroj potravy v širokém slova smyslu. Obyvatelé řídce osídleného venkova zdaleka nevysbírají vše, co tam roste. V sezóně lze v sbírat houby, borůvky, brusinky, ostružiny nebo třeba exotičtější klikvu.

Pokud se vám nechce sbírat, můžete si všechno, co v lese roste, nakoupit od místních obyvatel postávajících s košíky hub nebo sklenicemi borůvek podél silnic, případně na tržištích v menších městech.

Pobaltí je jezernatou oblastí a rybolov tedy patří k oblíbeným činnostem mezi místními obyvateli i turisty. V Litvě a na východě Lotyšska se nachází několik jezerních plošin, které jsou rájem rybářů.

Pěšky a na lodích na jezerní plošině

Nejkrásnější přírodní kouty v Pobaltí jsou zpravidla chráněné jako národní parky. V Litvě se jich nachází pět. Pobřežní Kurská kosa má relativně netypickou krajinu s písečnými dunami, rybářskými vesničkami a nádherným mořským pobřežím.

Ostatní litevské národní parky jsou vnitrozemské a obvykle je charakterizuje mírně zvlněná krajina s borovými, jedlovými nebo smíšenými lesy a jezery. Jezerní plošina v národním parku Aukštaitija má tolik vzájemně propojených jezer, že tu jde pořádat i několikadenní túry na lodích.

Kameri:. Kameri foto:Tobias Salathé, ramsar.org

V Lotyšsku je nejznámějším národní parkem Gauja. Zalesněné údolí stejnojmenné řeky lemují skály a převisy, na svazích se tyčí také několik hradů či zámečků. Také řeka Gauja je v létě oblíbeným cílem vodáků.

Lotyšský národní park Kemeri, který leží na západě města Jurmala (a tedy i nedaleko od Rigy), je oblastí mokřadů, jimiž vedou dřevěné chodníčky. Třetím lotyšským národním parkem je Slitere na severozápadě země, kde je kromě mořského pobřeží také řada původních lesních ekosystémů. Krajina je zde extrémně řídce osídlená a žijí tu mj. poslední příslušníci vymírajícího ugrofinského národa Lívů.

Estonské národní parky se od těch litevských a lotyšských liší tím, že krajina v nich už má severský ráz a podobá se Finsku nebo Švédsku. Pěší výlety labyrintem mokřadů v národním parku Soomaa nedaleko Pärnu můžete prostřídat se sledováním ptactva v národním parku Vilsandi na ostrově Saaremaa.

Lahemaa:. Národní park Lahemaa foto:pobalti.cz

Nejstarším a nejznámějším estonským národním parkem je však Lahemaa, který pro „běžného“ návštěvníka nabízí nejpestřejší spektrum zajímavostí: rybářské vesnice se stylovými krčmami (jedna taková je třeba ve vesnici Altja), čisté moře s poloostrovy a ostrovy, pozůstatky po činnosti ledovce v podobě obrovského množství morén a bludných balvanů, rašeliniště, jezera i romantické zámečky, které ještě na počátku 20. století vlastnily šlechtické rody, zpravidla německé.

RADY NA CESTU

Cesta z Česka autem do jižní Litvy zabere 16–18 hodin. Nejnáročnější je dlouhý přesun přes Polsko s hustým provozem a spoustou obcí, které nemají obchvaty. Do Vilniusu jezdí z Prahy 1–2x týdně autobusová linka, zpáteční jízdenka stojí kolem 2 tisíc Kč. Ve Vilniusu jsou šikovné přestupy na spoje pokračující do Rigy či Tallinnu. Do Pobaltí létá v posledních letech z Prahy dostatek leteckých spojů: do Vilniusu a Tallinnu jednou denně, do Rigy často i dvakrát denně. Na místě je pak nejlepší používat k cestování autobusy.

Cyklistické mapy se dají sehnat v místních turistických informačních centrech. Pro Estonsko vydalo tamější nakladatelství EO Map podrobný cykloatlas. Pro Litvu a Lotyšsko existují spíše propagační mapky a vzhledem k tomu, že značené cyklostezky zdaleka nepokrývají celé státy, je lepší jet podle normální turistické mapy nebo automapy. Půjčovny jízdních kol najdete v Pobaltí především v národních parcích (Aukštaitija, Žemaitija, Kurská kosa, Gauja, Lahemaa) nebo na estonských ostrovech. Půjčovné se pohybuje přibližně mezi 300 a 800 Kč na den.

Jednotlivé farmy poskytují ubytování i mnohé další služby. Cena za nocleh se obvykle pohybuje mezi 250 až 750 Kč za osobu a noc.

Houbařit se dá v Pobaltí s trochou nadsázky v jakémkoli lese. Vyhlášenou oblastí je Dzukija na jihu Litvy. Chystáte-li se do Pobaltí na ryby, pravděpodobně zamíříte do jezerních plošin na východě Litvy (Aukštaitija) či Lotyšska (Latgale). Rybařit se dá ale i v dalších oblastech včetně větších jezer v Estonsku (Čudské jezero a Vortsjärv). S vystavením rybářského povolení vám pomohou místní turistické kanceláře.