A Peking, to ještě nic nebylo. V jižní Číně hravě zažijete 45 °C a 90procentní vlhkost vzduchu. Kvůli mírnějším teplotám sem bývá výhodnější přijet na jaře nebo na podzim. Konec roku je pak optimální chvílí, kdy začít vybírat z různých typů zájezdů a získat případnou slevu, protože se objevují nabídky cestovek na novou sezónu. S last minute nelze do Číny příliš počítat.

Peníze rozměňte už na letišti

Hned jak jsme po sedmi hodinách letu z Mnichova přistáli na letišti v Pekingu, rozměnili jsme si v místní směnárně své dolary nebo eura na jüany. Spoléhat na bankovní automaty, které najdete zejména v moderních centrech měst, je nejisté stejně jako měnění v bankách.

Placení kartou bývá spíš výjimkou než samozřejmostí. A už vůbec s ním nepochodíte v naprosté většině tržnic a obchůdků se suvenýry. O tom, kolik si máte rozměnit, je nejlepší se poradit s průvodcem. Hodně totiž záleží na typu zájezdu.

Hit mezi památkami

Do Zakázaného města v Pekingu směl ještě před pár desítkami let pouze císař a jeho vyvolení. Dnes si do Císařského paláce může koupit lístek každý turista. Dovnitř se jich valí tisíce. Z ciziny, ale ještě víc z domova. Čína se dala do pohybu.

Zakázané město, komplex budov a zahrad o rozloze 70 ha, je nejnavštěvovanější čínskou památkou. Přežil požáry a zemětřesení, dobývání i nálety, ale hlavně přežil ničení památek Rudými gardami za tzv. kulturní revoluce v 60. letech.

Tehdejší premiér Čou En-laj ho zachránil díky mazanému manévru, podobně jako spoustu dalších památek. Nechal je uzavřít a hlídat armádou. Oficiálně proto, aby se odtud nešířila ideologická nákaza.

Císařský palác vybudovali jeho stavitelé podle složitých pravidel. Je tu třeba 9999 místností, protože císař, Syn nebes, musel mít o jednu komnatu méně, než měl podle představ Číňanů chrám na nebesích s deseti tisíci komnatami. Stavitelé tu uplatnili pravidla harmonie a také zákonitosti fengšuej, umění uspořádat prostor tak, aby v něm přirozeně proudila energie a člověk se v něm dobře cítil.

Monumentalita ceremoniálních sálů ostře kontrastuje s tím, jak civilně působí malé prosté místnosti, ve kterých žil císař a jeho manželky a stovky konkubín.

Příznačná je také historie údajně prvního auta v Číně, předchůdce dnešních mercedesů. Ten kočár s motorem, vystavený v císařském paláci, dostala darem císařovna-vdova C'che-si, která se do svého postavení propracovala až z nízké role císařské konkubíny. A nejen tím, že císaři dala potomka. Také svou nadprůměrnou schopností intrikovat.

O mnohém svědčí třeba fakt, že auto dostala od jednoho z generálů, údajně svého milence. Nikdy v něm ovšem nejela. Řidič by totiž seděl před císařovnou. A to nedovolovaly složité zákony, které určovaly život u císařského dvora i v zemi. Vepředu musela sedět vládkyně, žádný řidič.

Kuriózní bylo i to, že Pchu-i, poslední a svržený čínský císař, se sem vrátil po bizarních peripetiích včetně věznění na severu země až jako zahradník.

Náměstí Nebeského klidu, Chrám nebes, Letní palác, seznam toho, co je v Pekingu k vidění, by byl dlouhý. Patřily by na něj i malé přízemní domečky starých čtvrtí, které ustupují honosným novostavbám a s nimi i kus tradičního života země.

Luxusní butiky i levné obchůdky

Spíš než luxusní obchody se značkovým zbožím zajímají Čechy svérázné asijské uličky, ve kterých jsou obchůdky s nejrůznějšími suvenýry a hospůdky. Jedna z nejznámějších uliček je hned vedle nablýskaného centra Pekingu s honosnými mrakodrapy. O ceny většiny suvenýrů se tu smlouvá, nejúspěšnější bývají ti, kteří nejméně spěchají. Ověřil jsem si to při koupi kopií grafik slavných čínských mistrů, které jsou věčným suvenýrem i proto, že na dlouhé cestě nezaberou v kufru mnoho místa.

Kromě nákupů tu můžete vyzkoušet také různé exotické dobroty, třeba grilované krevety nebo chobotničky, pražený hmyz, případně ovoce v tenké polevě z karamelu.

Jinak v úzkých, potemnělých a exoticky vyhlížejících uličkách je bezpečno, ostatně jako v celé Číně. Ke krádežím tu nedochází příliš často. Přesto bývá lepší nenosit s sebou všechny své peníze.