Hlavní obsah
Tak vypadá bydlení pro želví honoraci - vlastní roubenka vyrobená majitelem na míru. Foto: Archiv čtenáře

Se svým dílem se nám pochlubil kolínský čtenář Jiří. Pro své dvě suchozemské želvy postavil venkovní příbytek, a protože je pečlivý, dal si na něm opravdu záležet. Nad jeho roubenkou žasnou všechny návštěvy a párkrát už musel s úsměvem odmítnout žádost o stavbu roubenky v klasické velikosti.

Tak vypadá bydlení pro želví honoraci - vlastní roubenka vyrobená majitelem na míru. Foto: Archiv čtenáře
Želví roubenka sklízí zasloužený obdiv

Kolínské želvičky měly už v minulosti přístřešek, ale byla to jen bedýnka vyrobená ze starého, předválečného dřevěného kufru, který se po čase rozpadl.

Na počátku července se proto Jiří pustil do práce znovu. Tentokrát se rozhodl vytvořit něco sám.

Od začátku července začala pod šikovnýma rukama vznikat malá roubenka.

Foto: Archiv čtenáře

Uzavření přízemí

Foto: Archiv čtenáře

Jako modelář rádiem řízených letadel je velice zručný, a tak si vymyslel, že když už mají mít želvy domeček, nebude to jen tak ledajaká budka, ale pěkná roubenka.

Zasedl k počítači a začal prohledávat stránky firem dodávajících „opravdové“ roubenky na klíč, aby se inspiroval. Jednu z nich si vybral a podle ní si vše propočítal pro své potřeby. Vyšlo mu, že bude stavět model v měřítku 1:13. Tedy chaloupku o půdorysu cca 80x60 cm.

Konstrukce střechy s miniaturní půdičkou

Foto: Archiv čtenáře

Dokončení štítu a zastřešení vikýře.

Foto: Archiv čtenáře

Když měl vše promyšleno a rozkresleno, zašel do obchodu s hobby potřebami a nakoupil latě a další materiál na stavbu, celkem asi za 2500 korun.

„Škoda je, že cena materiálu, kdybych ji chtěl postavit pro sebe, by nebyla ve stejném měřítku jako želví roubenka!“ podotýká žertem Jiří, který doma pak všechny latě nařezal a ofrézoval do potřebných rozměrů a tvarů. Používal k tomu malou okružní modelářskou pilu, bez níž by se při stavbě leteckých modelů neobešel.

Jiří neopomněl ani ty nejmenší detaily. Sice padacími dvířky bude stěží někdy někdo chodit, ale v roubence by prostě chyběla.

Foto: Archiv čtenáře

Roubenka těsně před dokončením

Foto: Archiv čtenáře

„S pracemi jsem začal letos 3. července a teď jsem skončil,“ řekl Novinkám Jiří s tím, že mu výroba domečku zabrala celkem asi měsíc a deset dní. Od té doby vidělo příbytek několik návštěv a všem se moc líbil.

„Snažil jsem se co nejvíc prvků udělat tak, jako je tomu ve skutečných roubenkách. Proto je uvnitř i podkroví a půda. Do nich se ale želvy nedostanou a ani to nepotřebují. Také okna by bývalo stačilo udělat jen tak, ale já jsem hračička, tak jsem je udělal otevírací,“ doplňuje Jiří.

Chaloupka má funkční osvětlení.

Foto: Archiv čtenáře

Střecha je zčásti prosklena plexisklem, aby bylo vidět na konstrukci domku.

Foto: Archiv čtenáře

Čtenář dokonce uvažoval o pokrytí střechy skutečným šindelem, ale když zašel do firmy, která je vyrábí, a vše důkladně zvážil, usoudil, že by tato práce byla už příliš náročná a navíc by se domeček významně prodražil.

Proto se nakonec vypravil doma na půdu, kde vzal před časem v akci výhodně koupenou fólii se strukturou karbonu, která se používá například na tunning automobilů. Střecha je tedy nakonec pokryta právě touto fólií. Část je ovšem prosklena plexisklem, aby bylo vidět dovnitř na konstrukci domku.

„Kdybych se ale přece jenom někdy rozhodl pro ty šindele, je střecha udělaná tak, aby to šlo změnit,“ uzavřel svůj popis stavby Jiří.

Roubenka je hotova, želvičky se mohou stěhovat.

Foto: Archiv čtenáře

Ke dvířkám chaloupky vede pro želvičky rampa.

Foto: Archiv čtenáře

Roubenka má funkční osvětlení, aby majitel mohl želvy kontrolovat. Je na ně zčásti vidět okénky. Zdá se, že se jim domeček líbí. Napoprvé je Jiří dovnitř vložil, teď už si do něj ale zalézají samy.

Zkušené útěkářky

Jiří chová dvojici suchozemských želv už 25 let. Občas se v minulosti stalo, že mu některá z nich utekla, protože se podhrabala. Z nového výběhu se jim to podle přesvědčení majitele už nepodaří.

„Ono se zase tak moc nestalo. Vždycky, když nějaká utekla a já ji pak zahlédl z balkónu, jsem ji seběhl sebrat a vrátil zpátky. Problém by byl jen před zimou, kdy je dávám přezimovat do sklepa. Tam mají ideální podmínky a na jaře je pak zase vypustím ven. Kdyby ale měla některá zůstat venku, určitě by nepřežila, protože se na zimu na naše podmínky nezahrabou dost hluboko,“ říká Jiří o svých dvou svěřenkyních. Kromě nich má ještě psa a papouška.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků