Svídy umí vykouzlit pestrou tečku na konci zimy

Tři druhy keřovitých svíd – bílá, krvavá a výběžkatá – si trofej krásy nosí už od podzimu, kdy odhodily svršky a přiznaly barvu.

Jejich žlutozelené, oranžové, červené a vínové větve, které jsou pružné, štíhlé a mají hladkou kůru bez vrásek a hrbolků, se kamarádí s křehkými květy cibulovin a dalšími keři či trvalkami.

Svída bílá (Cornus alba), krvavá (C. sanguinea) a výběžkatá (C. sericea) patří ke splněným snům zahrádkářů estétů. Hýří barvami, jako by utekly z malířovy palety. Aby o křiklavou sytost nepřišly, musíme je každé druhé až třetí předjaří ostříhat na krátké pahýlky. Nové pruty na sebe nenechají dlouho čekat.

Tyto nenáročné keře tolerují mírně suchou až vlhkou půdu na slunci i ve stínu. Odolnost vůči chorobám a pravidelné zmlazování jim zajišťuje dlouhý život jak ve volně rostoucích plotech, tak na záhonech, kam je díky vzdušné stavbě můžeme vysázet v početnějších skupinách. V kombinaci s ostatními rostlinami vypadají ještě výjimečněji.

Svídy můžeme podsázet prakticky čímkoli. V předjaří pod ně vnesou první barevné skvrny otužilé cibuloviny, jako jsou ladoňky (Scilla) a jim podobné puškinie (Puschkinia), kosatečky či bramboříky.

Také na sněženky, šafrány a talovíny (Eranthis), které sluníčko tahá z postele v době, kdy ještě leží zachumlané pod sněhovou peřinou, je skrze pestré pruty svíd moc hezký pohled.

Drobné cibulky sázíme na podzim do menších skupin. Za několik let vytvoří pomocí brutu a semen bohatě kvetoucí koberce. Stejně tak se chovají botanické druhy narcisů, které svídám dělají garde až do května, kdy odkvétají nejpozdnější odrůdy.

Všedním záhonům vtisknou nevšední kouzlo napínavé kontrasty. Ty vzniknou, když si pohrajeme s různými tvary rostlin a výraznými barvami.

Názorně to ukazuje kultivar svídy bílé Kesselringii, mezi jehož rovnými, temně vínovými haluzemi probleskují oblá perleťová plodenství měsíčnice roční (Lunaria annua), která se na uschlých stoncích drží zuby nehty celou zimu.

Semena tato toulavá dvouletka s květy bílými nebo fialovými dávno roztrousila po okolí a jaro ukáže, kde se jí zalíbilo.

O další kontrast se postará dvojice složená z červené odrůdy svídy bílé Sibirica a plicníků (Pulmonaria) Blue Ensign s květy v barvě pronikavého ultramarínu. Nad nevysokou hajničkou panuje o slunečném dnu pořádný frmol, jak se u pohárků se sladkou šťávou střídají včelky se čmeláky.

Plicníky si na svídu nemohou stěžovat. V době, kdy kvetou, jim nestíní a ani je neomezuje při dobývání dalších území.

Působivé efekty stálezelených rostlin vynikají hlavně v době, kdy jsou ze svíd nudistky. Jako by tušily, že udržet si pozornost nebude později tak snadné, protože svídové lupení, které raší v dubnu, není jen obyčejně zelené – spoustu odrůd včetně Elegantissima a Spaethii zdobí atraktivní žíhání.

Jak se vám líbí barevné napětí mezi exotickou jukou (Yucca filamentosa) Bright Edge a rudými pruty svídy krvavé? Nebo dáte přednost umírněnější, přesto nepřehlédnutelné kombinaci se skimií japonskou (Skimmia japonica), která celou zimu nosí nachlup stejně červené korále?

A co říkáte na fantastickou nízkou odrůdu Midwinter Fire, jejíž oranžové výhony se šarlatovým ombré šlehají jako ohňové jazyky nad porostem vínových listů bergénií?

Příliš barevná divočina? Pak vás uklidní a zároveň nabije energií limetkově žlutá svída výběžkatá Flaviramea, pod kterou bují trsíky ostřice ošimenské (Carex oshimensis) Evergold ve stejně zbarveném outfitu, přikrášleném motivem fialových květů šafránu.