Hlavní obsah
Veselá tvář. Stovky kosatečků rozsvěcují holou půdu a zahradě v upjatém formálním stylu propůjčují radostnější náladu. Foto: Adéla McLintock, Právo

Dřív, než na nás jaro dýchne z plných plic, rozněžní zahradu cibulnaté kosatečky ze skupiny Reticulata. Roztomilí bratříci klasických záhonových kosatců se rozmarů doznívající zimy nebojí, a jen co zaslechnou první kosí písničku, pustí se do kvetení.

Veselá tvář. Stovky kosatečků rozsvěcují holou půdu a zahradě v upjatém formálním stylu propůjčují radostnější náladu. Foto: Adéla McLintock, Právo
Kosatečky klepou na brány jara

Kosí sameček začíná vyzpěvovat už od února. Vábí k sobě nevěstu a zároveň chrání dobyté území. Netuší přitom, že je také pomyslným budíčkem pro cibule kosatečků, které dosud podřimovaly 10 cm pod zemí.

Do skupiny Reticulata patří kromě původního druhu kosatečku síťkovaného Iris reticulata všecky jeho kultivary, kříženci a příbuzní včetně Iris histrioides či Iris danfordiae.

V našich zahrádkách nejsou tihle otužilí drobečci častými hosty. To se může brzy změnit, když zjistíme, jakými hýří půvaby a jak málo toho od nás žádají.

Drobné, ale nepřehlédnutelné

Rodáci z Kavkazu měří pouhých 8 až 10 cm na výšku, ojediněle o 2 až 5 cm víc.

Co nepobraly na velikosti, to nahradily půvabem. Kosatečky patří k nejskvostnějším výtvorům přírody, obdivuhodným tím víc, že rozdávají radost v době, kdy je zahrada nejchudší z celého roku.

Hybrid Katharine Hodgkin. Kdo by se nezamiloval do jemného vzorování a vůně bleděmodrých květů? Čile se množí dceřinými cibulkami.

Foto: Adéla McLintock, Právo

Začíná to smělým vystrčením nosánku na znamení života. Pak se objeví poupě zabalené v ochranném pouzdře, a když zjistí, že je dostatečně vysoko nad černou zemí, tak bílý, zelenkavý či zeleno bíle proužkovaný obal pukne a přenechá slávu květu, většinou jedinému, který trůní na vrcholu lodyhy jako klenot ze všech nejvzácnější.

V barvách nebe a slunce

Květy se ve složitosti ničím neliší od klasického kosatce. Rovněž mají tři široké vnější okvětní plátky ohnuté k zemi i trojici užších plátků vnitřních, směřujících vzhůru k nebi. Velikostí 5 až 8 cm v průměru nikoho neohromí, zato barvami okouzlí každého.

Populární odrůda Harmony se chlubí dvěma tóny nebesky modré barvy. U Pixie obdivujeme syté indigo. Alida a Cantab jako by okopírovaly pobledlý odstín květu léčivé čekanky, zatímco J. S. Dijt a George se oblékly do purpurového sametu.

Jako sluníčko se usmívá žlutý kosateček Danfordové (I. danfordiae). A po medu vonící Katharine Hodgkin, jeden z nejbujněji rostoucích kříženců? Tomu pro jeho takřka bělavé cípy s modrým žilkováním a žlutými skvrnami prostě nelze odolat!

Dokud kosatečky kvetou, zůstávají jejich trávovitě tenké listy upozaděné. Teprve po zavadnutí květů se začínají výrazně prodlužovat, často až k hranici 30 cm. Pak cibulce vrátí potřebné živiny a zmizí.

V létě sucho

Kosatečky nejsou upejpavé ani vrtošivé, nevadí jim mráz, netrpí neduhy a po vysazení nevyžadují další péči. Jsou to ideální kytky i pro ty, kdo chtějí mít zahradu krásnou jako z pohádky, ale nemají čas na častou údržbu.

Místo se pro ně najde i v té nejmenší zahradě, ba dokonce na terase či balkoně, protože k tomu, aby vykvetly, jim stačí miska nebo truhlík.

V květináči. Kdo na podzim nesázel, může si teď pořídit kosatečky hrnkované. Omezený prostor cibulky nijak nestresuje.

Foto: Adéla McLintock, Právo

Libují si na plném slunci i v polostínu, v běžné zahradní zemině obohacené kamennou drtí či hrubozrnným pískem kvůli dokonalému průsaku vody. V zimě kosatečky potřebují vláhu k probuzení, v létě naopak sucho, jinak cibulky nevytvoří potomstvo a znovu nevyraší.

Ideální jsou pro ně skalky, štěrkoviště, místa pod opadavými listnáči, které rostlinám v době kvetení nestíní a které z půdy odnímají nadbytečnou vláhu.

Dobří sousedé

Bělostná borka žíznivé břízy se postará o dokonalé pozadí pro delikátní květy.
Senzačním partnerem, zvlášť pro modré odrůdy, je svída (Cornus sanguinea) Midwinter Fire s pruty ve třech plamenných odstínech.

Protestovat kosateček nebude ani proti soužití se sněženkami, bramboříky (Cyclamen coum), talovíny (Eranthis hyemalis) a čemeřicí (Helleborus niger).

Cibule sázíme na podzim tam, kde na ně po rozkvětu uvidíme nejlíp, třeba k zahradní pěšině, do záhonové bordury, do truhlíku za oknem.

Při nákupu cibulek, které jsou k sehnání už před koncem léta, neskrblíme, aby se kvetoucí drobotina v zahradě prosadila a vykouzlila jeden z nejkrásnějších zážitků předjaří.

Napište nám

Postavili jste dům, rekonstruovali byt nebo máte hezkou zahradu a rádi byste se pochlubili?

Napište nám do redakce na adresu: bydleni@novinky.cz.

 

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků