Hlavní obsah

Skalka s vůní borovic, která všedností rozhodně netrpí

Právo, Adéla Mclintock

Jestliže toužíte po lásce na celý život, pořiďte si skalku, míní fundovaný alpinkář Pavel Holík, který skvostné drobotiny ze zemí blízkých i dalekých sbírá a pěstuje už od školních let.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Divočejší ráz skalkové zahrady umocňují traviny a zakrslé dřeviny. V pozadí se tyčí smrky a voní lesík borovic.

Článek

Jako žádná vločka sněhu není stejná, tak i Pavlova skalková zahrada v Blížkovicích na pomezí Jihomoravského kraje a Vysočiny je od ostatních odlišná.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Pavel ve svém živlu. Proč má ve kbelíku PET lahev od piva? Skvěle se s ní zalévají nové sazenice, stačí provrtat otvor ve víčku.

V jejím srdci pobrukují žáby, od severu ji zaplavuje vůně borovic a krom alpinek tu boj o pozornost svádějí také vzácné trvalky s keři. Každé zákoutí se má čím pochlubit. Ostatně přesvědčit se o tom můžete na vlastní oči 8. a 9. června v rámci akce Víkend otevřených zahrad.

6000 m2 a 300 tun kamene

„K desátým narozeninám jsem dostal dvě tašky napěchované rozchodníky, netřesky, rožci, floxy, aubrietami a kdoví, čím ještě,“ vypráví Pavel, jak se mu láska ke skalní drobotině připletla do života.

„Pak už to jen chtělo najít dostatečně velký pozemek,“ směje se. Ten současný obdélníkový, s kostelem sv. Bartoloměje v pozadí, má jeden hektar.

Z toho úctyhodných 6000 m2 pokrývá na tři sta tun kamene vyskládaného do různě vysokých terénních vln prošpikovaných stezičkami, které se zahradou vinou tak šikovně, že návštěvníkovi nic neutají.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Tařičky (Aubrieta) jsou vděčné, jarními kvítky poseté rozrůstavé skalničky, které nezaskočí ani pěstitelské nováčky.

Balvany, aby co nejpřirozeněji splynuly s okolím, pocházejí z nedalekého lomu u Jaroměřic nad Rokytnou. Část jich dokonce byla vytěžena spolu s těmi, jaké najdeme ve zdech tamního zámku.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Skalkové kosatce (Iris) se dobře vyrovnávají s přísušky, protože stejně jako jejich sourozenci ze záhonu umí střádat vodu.

Nejen jejich přitažlivé obliny dozdobené lišejníky a cestičky odhalující tisícero rozkvetlých skulin, ale také torza pařezů v roli dekorativních soch, rybníček, který se každé jaro stává kolébkou žab a čolků, nebo voňavý lesík vypěstovaný ze semenáčků borovice černé, v němž cukrují hrdličky - to všecko posouvá tuhle dvanáctiletou zahradu za hranice všednosti.

Jak se loví rostliny

Překrásná, poměrně rozrůstavá modrofialová miniatura z rodu rozrazilů (Veronica saturejoides) okouzlila Pavla na cestě po Makedonii. Kompaktní polštářovitou šalvěj (Salvia caespitosa) s bleďounce růžovými květy si zase dovezl z Turecka.

Balkán vůbec je pokladnicí pozoruhodných druhů rostlin a jak pěstitel zjistil, ujímají se v jeho skalce ochotněji než ty, které s ním přicestovaly z Himálaje. „Těm totiž nevyhovují zdejší horká, suchá léta,“ vysvětluje, „proto jsem se zaměřil na suchomilnou vegetaci.“

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Titěrný rozrazil (Veronica saturejoides) původem z Makedonie rozprostřel kobereček na kameni během šesti let.

Je lepší rostlinku vydloubnout celou, nebo z ní sklidit jen semínka? „V původních lokalitách sbírám především semena, protože rostliny nejlíp prospívají v prostředí, kde vyklíčily. Ty dloubané většinou buď nepřežijí zpáteční cestu, nebo šok ze změny klimatu.“

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Pařez jako umělecké dílo? Proč ne! Netrvalo dlouho a zabydlely se v něm samotářsky žijící včely.

Ulovit si krásnou skalničku nebo trvalku můžete i tady v Blížkovicích. „Vždycky, když dorazí zájezd skalničkářů, zaběhnou rychle do množárny, teprve pak okouknou skalku, a nakonec se loučíme zase v množárně,“ směje se Pavel, který ročně vyseje na 250 druhů.

Aby to nebyla dřina

Pavlova zahrada se stala domovem bezmála 1500 druhů skalniček a trvalek. Některé okouzlují chlupatým kožíškem, jiné uspořádáním listů, další barvou, jako třeba lomikámen netřeskový (Saxifraga sempervivum), jehož květní stonky a zvonkovité kalíšky famózního purpurově růžového odstínu musejí být vidět snad i z vesmíru.

Každá z rostlin je jiná, všechny ale chtějí totéž: růst v obdobných podmínkách, jaké panují v jejich domovině. Zatímco primulím nesmíte odepřít vláhu, maličké kosatce vydrží i na úpalném místě bez dodatečné zálivky, jelikož umí střádat vodu na horší časy v masitých oddencích.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Sytou barvu lomikamene (Saxifraga sempervivum) nezvýraznil štětec ani program v počítači. Že vás taky ohromila?

Jezírko pomůže tam, kde potřebujete zvýšit vzdušnou či půdní vlhkost nebo o pár stupínků snížit teplotu. Co ještě krom dobré znalosti rostlin musíme udělat, aby se ze skalky nestala noční můra?

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Vodní zrcadlo obohacuje zahradu na mnoho způsobů. Je kolébkou života i osvěžovačem vzduchu.

„Vytrhávat plevel při každodenní obchůzce,“ radí Pavel. Ten se po každém návratu z hor nestačí divit, jakou paseku plevel nadělá. Pohromou se může stát i hmyz.

„Radost z toho, že se tu usadila vzácná majka obecná, mě rychle přešla, když mi z cenného koniklece (Pulsatilla) zbyly jen blizny.“ Dřepčíci zase patří ke známým škůdcům brukvovitých rostlin. Co ale Pavla loni v zimě udivilo, byly bochánky stálezelených ježatců (Acantholimon) ohlodané od zajíců.

Foto: Adéla Mclintock, Právo

Ve slunečním protisvětle dokonale vyniká silueta kostela i jemné chloupky na koniklecích (Pulsatilla).

„Vždyť jsou ostré jako jehelníčky!“ Neexistuje prý rok, aby nějaká kytka nezašla. Nenechte se tím ale odradit. Aspoň máte výmluvu k pořízení další a ještě lepší!

Může se vám hodit na Seznamu:

Anketa

Máte na zahradě skalku?
Ano, velkou, bez ní by to nebylo ono
52,3 %
Ano, ale jen malou s několika rostlinami
45,5 %
Ne, skalky mi nic neříkají
2,2 %
Celkem hlasovalo 44 čtenářů.

Napište nám

Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?

Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám