Článek
Protože se nevešly do standardních nádob, roste každá v kontejneru na odpad. Ten spolu se substrátem a rostlinou váží okolo tří tun, a to je například hmotnost jednoho hrocha. Transport byl podle hlavního zahradníka areálu Eduarda Chvosty trochu oříšek.
„Samozřejmě jsme přepravovali každou zvlášť. Nejdříve jsme to však zkoušeli vysokozdvižným vozíkem, ten ale sukulent nezvládl zvednout. Proto nám pražská zoo, od které jsme agáve získali, zapůjčila nakladač, kterým vozí zvířatům krmivo,“ popisuje převoz obrovských sukulentů. Agáve se dožívá okolo 50 let a má za svůj život jediný cíl – vykvést.
„Agáve se během svého života zvětšuje a stárne. Až dosáhne potřebného věku a hmotnosti několika set kilogramů, vykvete. Celý svůj život sbírá sílu a energii, kterou pak investuje do květenství. Vyroste na ní zhruba pětimetrový květní stvol fialovozelené barvy, na kterém vykvetou stovky květů žlutavé barvy. Ve chvíli, kdy květy opadají, začínají listy schnout a agáve uhyne. Často se stane, že z báze umírajícího sukulentu vyrostou nové mladé agáve,“ vysvětluje životní cyklus sukulentu Chvosta.
Trojské sukulenty jsou adaptované na sucho, protože na mexických pouštích, kde se vyskytují, neprší i několik let. Proto v sobě udržuje velké zásoby vody.
„Například agáve v naší zahradě je přibližně z 85 procent tvořená vodou,“ říká Chvosta.
Agáve se do ČR dostaly před 45 lety ze Španělska, kdy si je jako malé sazenice přivezla jejich původní majitelka. Oba sukulenty zdědil její synovec, který je umístil kvůli jejich objemnosti do velké haly. Ta však musela projít rekonstrukcí, a proto je daroval pražské zoo.