Čemeřice patří do rodu Helleborus s přibližně 20 druhy. Jejich nejbližšími příbuznými jsou blatouchy nebo upolíny, které taktéž najdeme v čeledi pryskyřníkovitých (Ranunculaceae). Přirozeně rostou v Evropě a na Blízkém východě, kromě čemeřice tibetské (H. thibetanus), která pochází z Číny.

Na rozdíl od botanických druhů nabízejí moderní hybridy brilantnější vybarvení a lepší stavbu.

Na rozdíl od botanických druhů nabízejí moderní hybridy brilantnější vybarvení a lepší stavbu.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Často v podrostu světlých, vlhkých listnatých lesů a houštin, ale také na horských loukách a na otevřených slunečných, suchých skalnatých stráních. Své překrásné květy otevírají už v prvních měsících roku, některé ještě před tím, než ze země vykouknou sněženky, jiné zase v doprovodu otužilých jarniček.

Prostá krása původních druhů

Čemeřice černá (Helleborus niger) patří k nejběžněji pěstovaným druhům. Planě roste na alpských loukách. Rozkvétá mezi prvními a na každém stonku nese zpravidla jediný velký, mělce miskovitý běloskvoucí květ. Měří jen okolo 20 cm, proto ji vysazujeme na místo pokryté třeba stálezeleným barvínkem nebo vrstvou mulče, aby květy zůstaly i za blátivého počasí čisté.

Čemeřice nachová (Helleborus purpurascens) okouzluje v průměru až 7 cm velkými, často vícebarevnými převislými květy v rozmanitých odstínech růžové, fialové, purpurové až zelenohnědé, které se na vrcholu každého stonku shlukují do malých skupinek. Doma je tento až 30 cm vysoký druh v podrostech světlých listnatých lesů východní Evropy. Nápadně tvarované listy se na podzim zatahují a znovu se objevují v průběhu kvetení v únoru až dubnu.

Jablkově zelené květy nevšední čemeřice smrduté zdobí vínový okraj.

Jablkově zelené květy nevšední čemeřice smrduté zdobí vínový okraj.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Čemeřice smrdutá (Helleborus foetidus) časem vytváří nepřehlédnutelnou součást zimního a časně jarního záhonu. Je stálezelená a snadno překonává výšku půl metru. Vzpřímené, rozvětvené stonky nesou sice malé, ale početné zvonkovité zelené květy s vínovým lemováním. Dlanité, úzké zelené listy při poškození mírně zapáchají. Domov má na většině území západní a jižní Evropy.

Čemeřice korsická (Helleborus argutifolius) pochází ze svahů středomořských ostrovů Korsika a Sardinie, kde vytváří široké, okolo 1 m vysoké trsy tuhých, ostře zoubkatých trojčetných listů. S jejich temně zelenou barvou jemně kontrastují 2 až 2,5 cm široké, bledě zelené až žlutozelené květy v bohatých svazcích, které na rostlině vydrží déle jak měsíc. Je krátkověká, ale úspěšně vysemeňuje. U nás se jí daří v teplejších oblastech.

Miláček šlechtitelů

V zahradnictví máme šanci získat některý z nádherných hybridů (Helleborus x hybridus). Hojně využívaným rodičem bývá až 45 cm vysoká a stejně široká čemeřice východní (Helleborus orientalis), která se vyskytuje v lesích na východ od nás.

Nejpozději při rozkvětu odstraníme z trsu staré uvadající listy, které kazí dojem.

Nejpozději při rozkvětu odstraníme z trsu staré uvadající listy, které kazí dojem.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Většina hybridů si své jasně zelené listy udržuje dlouho do zimy. V závislosti na genech nakvétají zpravidla od ledna do dubna. Vynikají dlouhověkostí, vitalitou, mrazuvzdorností a dlouhým obdobím květu.