Na typ půdy na našich zahrádkách měly vliv výchozí horniny, které zde tisíce až miliony let zvětrávaly. Charakter ornice, tedy horních 30 cm půdy, však závisí také na množství humusu, který do půdy dodáváme.

Charakter zahradních půd

Jílovité půdy mohou poměrně dlouho uchovávat vodu. Při extrémním suchu v nich však vznikají nežádoucí pukliny. Zlepšíme je tím, že na podzim zaryjeme do hloubky písek a především kompost.

V písčitých půdách, obvykle kyselých, se voda dlouho neudrží. Je nutné dodat jim na podzim dostatek kompostu, rašeliny nebo vyzrálého chlévského hnoje (před kypřením přidáme také vápno). V létě lze rovněž vyset vlčí bob jako zelené hnojení. Písčitá půda vyžaduje v suchých letech intenzivnější zálivku.

Půdy hlinitopísčité s dobrou strukturou a dostatkem humusu jsou pro pěstování většiny rostlin optimální. I jim samozřejmě prospěje podzimní vylepšení kompostem.

Hlinité půdy jsou těžké a pracně se obdělávají. Naštěstí se ve větším měřítku nevyskytují. Aby byly kypré a lépe zpracovatelné, potřebují hodně kompostu, písku a rašeliny. Před podzimním kypřením rozprostřeme i na nich vápno nebo minerální hnojivo.

Vápenité půdy se vyskytují velmi zřídka. Snadno se zpracovávají, ale jsou chudé na živiny a často kamenité. Pro užitkové zahrady se moc nehodí, ale jsou znamenité pro všechny druhy skalek.

Nejlepší zdroj humusu

Optimálním dodavatelem humusu je kompost. Je vynikající i proto, že v něm zužitkujeme organické materiály ze zahrádky i z kuchyně, tudíž je velmi levným zdrojem živin. Pokud dodržíme doporučenou skladbu a vrstvu (pro rychlý rozpad organické hmoty za vysoké teploty má mít hromada alespoň 1 m3, ale lépe 2 m3) vyzraje během 4 měsíců. Jsou-li však ve vrstvách, které by neměly být vyšší než 15 cm, také drcené větvičky, počítejme s delším časem, popřípadě nerozpadlé zbytky při přehazování ponechme k dalšímu zrání.

Ze zahrady lze kompostovat téměř všechen zelený materiál včetně mladých plevelů (ty s vytvořenými semeny spálíme nebo dáme do popelnice) a zbytky ovoce. Trávu a listí přidáváme v menších vrstvách a střídáme s jinými materiály. Z domácnosti sem patří slupky zeleniny a ovoce a další zbytky rostlinného původu, čajové lístky, kávová sedlina a drcené skořápky.

Do kompostu nesmějí plevele s výhonkatými nebo silnými hlavními kořeny, a z kuchyně zbytky vařených potravin obsahujících maso nebo mléko, které přitahují škůdce.

Jak na to

Pro rychlejší zrání je možné jednotlivé vrstvy kompostu proházet nebo zalít aktivátory, stimulujícími rozklad. Je jím např. i chlévský hnůj, který přitáhne množství půdních živočichů. Občas přihoďte pro snížení kyselosti hrst vápna.

Jestli do podzimu kompost zcela nedozraje, lze při rytí použít i nerozložený – povětrnost a živočichové se o to do jara postarají.

Zaneprázdněný zahradník může místo kompostu použít rašelinu, kokosová vlákna nebo drcenou kůru stromů.

Ke zlepšování půdy kolem rostlin (hned po vysazení nebo zalití) přispívá i mulčování, tedy pokrývání půdy kompostem, drcenou kůrou nebo posečenou trávou; jako ochranu před plzáky nasypeme pelety pod mulčovací hmotu.

Marie Rubešová, Chatař a chalupář