Článek
Architekt Mužík se narodil v Morašicích u Litomyšle. Architekturu vystudoval v ateliéru profesora Otakara Novotného na Uměleckoprůmyslové škole v Praze.
Praxi v oboru získal v ateliérech Bedřicha Feuersteina, Josefa Karla Říhy a v kanceláři předních zastánců české avantgardy, architektů Karla Honzíka a Josefa Havlíčka, se kterými pracoval na projektu mrakodrapu pražského Všeobecného penzijního ústavu.
Stavbu dekorují různé velikosti oken.
Začátky Mužíkova samostatného projektování se začaly odvíjet počátkem třicátých let minulého století v Praze. Mužík pak ale nakonec zakotvil v Chocni. V roce 1931 v tomto městě uspěl v konkurenci známých architektů v soutěži na Obchodní akademii. Už na této budově byla vidět řada rysů charakteristických pro jeho tvorbu.
Chloubou stavby je působivá terasa s výhledem.
Součástí jeho rukopisu byly především celkově jednoduché tvary, u veřejných staveb umocněné o zajímavě zpracované nápisy, v případě staveb soukromých obohacené o řadu elegantně organicky tvarovaných detailů.
Stejné je to i v případě drobné, ale pozoruhodné vilky Rudolfa a Marie Prchalových v Chocni. Základem Prchalova domu, ostatně jako každé dobré funkcionalistické stavby, jsou účelně umístěné místnosti. Od toho je pak odvozena výsledná podoba domu.
Nákres dokládá zamýšlenou podobu domu.
Do přízemí podsklepené vily architekt vložil vedle nezbytného sociálního zázemí, prádelny a schodiště i jakousi obytnou buňku blízkou tzv. minimálnímu bytu (nabízí základní minimální prostor potřebný k životu). Tato buňka - disponující ovšem mnohem větším obytným prostorem, než jak tomu bylo u sociální výstavby - se skládala z kuchyně, obytné místnosti se spacím koutem, odděleným posuvnou stěnou, a koupelny.
V patře architekt toto řešení zopakoval, ovšem s menšími rozdíly. Kuchyni nahradila pracovna, prádelnu v zadní části pak šatna. Díky tomuto uspořádání mohla být stavba užívána buď jako komfortní rodinný dům, nebo po nepatrných úpravách i jako nájemní vila s dvěma samostatně přístupnými byty.
Nejprostornější místností se jasně stal obývací pokoj.
Komfortnost bydlení v přízemí rozšiřovala velká terasa, v patře elegantně zaoblený balkónek a konečně i rozlehlá střešní zahrada. Jejímu krytému vstupu architekt propůjčil tvar aerodynamicky modelované automobilové kapoty.
Vilka, kterou později obývali členové stavebníkovy rodiny, se zachovala v dobrém stavu.
