Hlavní obsah

Pelhřimovská vila připomíná romantický francouzský zámeček

Novinky, Text: Petr Kratochvíl, editace: tnk

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Historizující architektura, která se inspiruje podobou francouzských barokních zámečků, nebyla v polovině dvacátých let 20. století nijak zvláštní. Dnes ale, s odstupem času, působí pohádkovým a romantickým dojmem. Přesně tak je tomu i u pelhřimovské vily, kterou navrhl architekt Jan Legát.

Foto: Jiří Podrazil

Stavba s adresou: Pelhřimov, Pražská čp. 127

Článek

Vila, kterou pro manžele Františka a Růženu Váňovy projektoval pražský inženýr Jan Legát, je připomínkou krás francouzské architektury. V době výstavby stála na okraji města.

Jan Legát se ale historických vzorů nedržel nějak závazně. Především se snažil o zjednodušení prvků, přičemž se inspiroval i secesí a ranou modernou. Je to znát na podobě omítek i oken. Nejpůvabnějším motivem jsou nárožní, hodně subtilně působící zaoblené arkýře, rozšiřující hlavní stranu vily.

Foto: Jiří Podrazil

Stavba měla původně sloužit jako velkorysé sanatorium.

Čtyřpodlažní budova s mansardovou střechou je přísně symetrická. K výraznému středu vily stoupala šikmo od silnice ke vstupu pěší cesta parkově upravenou zahradou.

Zadní strana vily byla obrácena k rozsáhlému pozemku, na kterém byl nejen park s jezírkem a ostrůvkem uprostřed, ale i sad a zelinářská zahrada se skleníkem a hospodářským zázemím.

Dům byl původně navržen nejen jako obydlí pro čtyřčlennou rodinu, ale měl sloužit i jako sanatorium. Tomu odpovídá i schematický plán vnitřního uspořádání, které se opakuje ve všech podlažích, s výjimkou části prvního patra.

Ke střední chodbě přiléhá řada téměř identických pokojů obrácených k přední zahradě, na opačné straně jsou kromě dalších pokojů kuchyně, koupelny a další pomocné prostory.

Foto: Jiří Podrazil

Vstup do vily krášlí dekorativní prvky v podobě polosloupů.

Dům se nicméně sanatoriem nikdy nestal. V přízemí byla ordinace s čekárnou a nejspíš i byty pomocného personálu. Celé první patro pak sloužilo rodině.

Ve východním křídle byly dvě velké místnosti navíc navzájem propojené posuvnými dveřmi. V jedné byla jídelna se zaobleným arkýřem v ose domu, ve druhé pánský pokoj či pracovna, na kterou navazoval rohový arkýř se zimní zahradou. Opačné křídlo prvního patra obsahovalo ložnice.

Foto: Jiří Podrazil

Chloubou v interiéru jsou decentně dekorované stropy.

Zřejmě už během výstavby došlo ke změnám oproti původnímu plánu. V domě bylo nejspíš už od začátku několik nájemních bytů, o životě v něm a jeho skutečném využívání se ví jen málo.

Výstavbu domu z větší části financoval tchán doktora Váni, ředitel pelhřimovské spořitelny. Doktor Váňa se po první světové válce stal v Pelhřimově státním městským lékařem, nicméně vážně onemocněl encefalitidou. To bylo asi i důvodem změny funkce domu. Byl dlouhodobě upoután na lůžko a zemřel v roce 1943.

Foto: Jiří Podrazil

Architekt se snažil interiéry hodně prosvětlit, volil výrazné prosklení.

Po válce vdova po doktoru Váňovi vilu prodala okresnímu úřadu, i když v ní nadále užívala šestipokojový byt. To bylo samozřejmě po únoru 1948 trnem v oku nové vládě, a tak se nuceně vystěhovala k jednomu ze svých dvou synů.

Z vily, kde v té době bydlelo v nájmu až patnáct rodin, se stala administrativní budova. Okresní úřad postavil v jejím sousedství na původně Váňových zahradách postupně další domy. Váňova vila, zvnějšku poměrně dobře zachovaná, už bohužel nemá v interiéru původní zařízení.

Reklama

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám