Hlavní obsah

Portheimka bývala působivým letním sídlem, dnes slouží jako muzeum

Novinky, tnk

Letohrádek Portheimka na dnešním pražském Andělu je pozoruhodnou stavbou, která svým řešením, ve zdrobněné formě, navazuje na francouzský styl vilové architektury. Zahradní strana letohrádku i detaily ukazují na to, že ho navrhl velký architektonický génius, Kilián Ignác Dientzenhofer. Dnes stavba slouží umění a sídlí v ní Muzeum skla.

Foto: Archiv publikace Slavné pražské vily, Novinky

Stavba s adresou: Štefánikova 12, čp. 68, Praha 5, Smíchov

Článek

Když začínající architekt Kilián Ignác Dientzenhofer kupoval předměstské pozemky na Smíchově, nebyly v okolí žádné významnější stavby. To si dnes v této hustě zastavěné lokalitě těžko dovedeme představit. Část pozemku sloužila jako zahrada, další jako pole.

Foto: Archiv publikace Slavné pražské vily

Dobový snímek dokládá romantický půvab stavby.

Dientzenhofer nevydělával moc, ale dobře investoval peníze zděděné po otci. Nedá se vyloučit, že chtěl na zakoupeném místě vybudovat letohrádek, který by následně výhodně prodal nějakému šlechtici. To jsou ale jen dohady.

Ke stavbě došlo krátce před rokem 1729, což dokazuje nástěnná malba s datací od nejvýznamnějšího českého tvůrce tohoto typu umění, Václava Vavřince Reinera.

Foto: Archiv publikace Slavné pražské vily

Vila vždy působila honosným a luxusním dojmem.

Architekt nakonec vilu neprodal, i když v ní nebydlel. Do šlechtického majetku se dostala až po Dientzenhoferově smrti, kdy ji koupil Franz Leopold hrabě Buquoy de Longueval, podle kterého je také někdy označována jako Bukvojka. Tento šlechtic stavbu nově zařídil a vybavil přepychovým nábytkem, protože sloužila k letnímu pobytu rodiny.

Foto: Archiv publikace Slavné pražské vily

Interiéry jsou cennou historickou památkou.

Teprve koncem 18. století přestala být rodinou využívána a byla pronajata jako restaurace, v patře ale i nadále zůstalo obytné apartmá pro hosty hraběcí rodiny.

Foto: Archiv publikace Slavné pražské vily

Strop zdobí původní stropní malba od Václava Vavřince Reinera.

V roce 1802 byla usedlost prodána, v dalších letech se majitelé často střídali. Jeden čas v ní byla i manufaktura na cikorku. Pak usedlost koupili bratři Moses a Juda Porgesové, jejichž rodina byla oceněna za zásluhy o hospodářský vzestup Smíchova. Za nich byl letohrádek rozšířen o boční křídla, z nichž nakonec zůstalo jediné, takže stavba získala nezvyklou nesymetrickou dispozici.

Reklama

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám