Článek
Vilu Anny a Louise Seidnerových navrhl architekt v letech 1925 až 1926. Majitel stavby Seidner pocházel z německy mluvící židovské rodiny obchodníků a později průmyslníků.
Ve vile nechybí velký a elegantní krb.
Důvod, proč si jihlavský továrník vybral pražského architekta, zůstává neznámý, vila tak představuje jedinou stopu, kterou architekt v Jihlavě zanechal.
Není ale vyloučeno, že je spojily společné zájmy, protože oba muži byli členy známého spolku Schlaraffia, jehož hlavním posláním bylo pěstování společenských vztahů, zábavy a přátelství.
Stavebním dozorem byl pověřen jihlavský inženýr Emanuel Lang.
Architekt volil hodně symetrické řešení.
Centrum vily tvořila po vzoru anglických rodinných sídel vstupní hala s krbem a schodištěm do patra. Prostor celé haly byl až do patra pokryt dřevěným obkladem. Dřevěné bylo i schodiště se zábradlím, všechny dveře a krbový obklad.
Kuchyň byla v souladu s tehdejšími trendy oddělena od obývací části.
V přízemí se vstupovalo do velkého salónu nebo vedlejšími dveřmi do jídelny. Do pánského pokoje na jižní straně vedly z haly prosklené posuvné dveře, stejné, které spojovaly jídelnu se salónem. I tady se často použilo dřevěné obložení.
Na jídelnu navazoval na severu úzký meziprostor přípravny jídel s příborníkem a kuchyň. K jídelně a salónu přiléhala v zadním traktu domu zimní zahrada, ze které byla dvojicí protilehlých venkovních schodišť přístupná zahrada.
Schodiště je bohatě obložené kvalitním dřevem.
Po vyhlášení protektorátu v březnu 1939 byla rodina přinucena vystěhovat se do Prahy. Dům krátce nato zabralo vedení jednotek SS a zřídilo si v něm své hlavní sídlo.
Louis Seidner zemřel v koncentračním táboře, jeho děti se zachránily emigrací a na začátku devadesátých let jim byl majetek po rodičích vrácen.
