Kostel z jedné strany připomíná velkou loď, což u sakrální stavby není náhodou. Nápadný je ale především svou barvou, materiálem a obecně objemností či masivitou, čímž nápadně připomíná brutalistní stavby. Důvody a cíle takto použitých rysů jsou ovšem poněkud jiné.

Kupole kostela je plechová, ve storpě josu umístěné světlíky, aby jim mohlo procházet do interiéru světlo a zbytek střech je zatravněn.

Kupole kostela je plechová, ve stropě jsou umístěny světlíky, aby jimi mohlo procházet do interiéru světlo. Zbytek střech je zatravněn.

Základním stavebním materiálem kostela má být probarvený beton. Architekti zvolili červenavě hnědý pigment, který má členům stockholmské diaspory připomínat barvu půdy v jejich domovině.

Masivní použití betonu a pocit většího objemu, než jaký stavba ve skutečnosti má, (architekti jej dosáhli sešikmením stěn, které se od sebe směrem vzhůru rozevírají), jsou odkazem na skalní chrámy v Lalibele v severní Etiopii, které jsou vytesány ze skály.

Srdcem kostela je hlavní loď s kruhovým půdorysem a vysoko klenutou kupolí.

Srdcem kostela je hlavní loď s kruhovým půdorysem a vysoko klenutou kupolí.

Srdcem stockholmského kostela je velká hlavní místnost kruhového půdorysu uzavřená kupolí. Veškeré světlo do interiéru přichází skrze světlíky ve stropě, protože zdem záměrně chybí jakékoli otevření v podobě oken. Věřící, kteří vstoupí na půdu kostela, jsou díky tomuto řešení od začátku dočasně izolováni od ruchů okolního města, aby se mohli plně pohroužit do svého spirituálního prožitku.

Absence oken na fasádě pak navíc podporuje skulpturální dojem stavby. Kostel tak působí spíše jako velká socha než tradiční budova. Vlastní kupole je vyrobena z plechu, zatímco ostatní části střechy jsou porostlé zelení.

Etiopská ortodoxní církev Tewahedo se řadí mezi pravoslavné církve a u nás patří ke zcela neznámým, navzdory své 1600 let staré tradici. Kostel je záměrně navržen tak, aby věřícím připomínal jejich někdejší domovinu.

Etiopská ortodoxní církev Tewahedo se řadí mezi pravoslavné církve a u nás patří ke zcela neznámým, navzdory své 1600 let staré tradici. Kostel je záměrně navržen tak, aby věřícím připomínal jejich někdejší domovinu.

Nominace mezi nejlepší

Ne náhodou byla právě tato stavba nominována mezi adepty na ocenění letošního desátého ročníku Světového festivalu architektury (SFA) v Berlíně, který se uskuteční v listopadu.

O dalších projektech studia Belatchew Arkitekter můžete číst zde:
Dřevěná housenka naláká pozornost a nabídne prostor ke schůzkám
Vodní plochy jako stavební parcely. Ve Švédsku připravují plán, jak je využít
Bzučící domy jako způsob využití vnitřků kruhových objezdů
Unikátní mrakodrap vypadá, jakoby dýchal

Organizátoři festivalu, aby oslavili desetiletí trvání této světové architektonické akce, vydali Manifest SFA, kde shrnuli klíčové výzvy, jimž budou muset architekti v následujících deseti letech čelit. Je mezi nimi oblast klimatu, energií a uhlíku, vody, stárnutí a zdraví, recyklace, chytrých městských technologií, stavebních technologií, kulturní identity, etiky a hodnot, síly a spravedlnosti a virtuálních světů.

Inspirací pro masivní pojetí kostela se švédským architektům staly slavné kamenné chrámy z vesnice Lalibela na severu Etiopie. Jsou vytesané ze skály (nikoli do skály).

Inspirací pro masivní pojetí kostela se švédským architektům staly slavné kamenné chrámy z vesnice Lalibela na severu Etiopie. Jsou vytesané ze skály (nikoli do skály).

„Festival skutečně roste k tomu, aby se stal velkou mezinárodní událostí ve světě architektury a jeho Manifest je jak výzvou, tak inspirací,” řekla Novinkám Rahel Belatchewová, hlavní architektka a ředitelka studia Belatchew Arkitekter.

„Je nám proto potěšením, že náš návrh kostela pro Etiopskou ortodoxní církev ve Stockholmu byl vybrán mezi soutěžící o ocenění,” dodala.