Mrakodrap, který by byl největším na světě, plánují architekti nechat postavit v Dubaji. Jak prakticky poznamenávají na svém webu, tato země má velkou zkušenost se stavbou výškových budov. Navíc se tak investor dostane na pouhou pětinu nákladů v porovnání s tím, za kolik by postavil stejný objekt v americkém New Yorku.

Největší mrakodrap na světě by měl viset z oblohy dolů, zavěšený na asteroidu.

Největší mrakodrap na světě by měl viset z oblohy dolů, zavěšený na asteroidu.

FOTO: Profimedia.cz

Právě nad New Yorkem by pak mrakodrap měl vždy po určitý čas plout. Asteroid by totiž nad Zemí neobíhal synchronně s její rotací (tj. nestál by na místě), ale měl by dráhu, po níž by se neustále pohyboval. Ta má v návrhu podobu obří, nesymetrické osmičky, jejíž horní konec je právě nad New Yorkem, zatímco spodek nad oceánem a západním pobřežím Chile.

Křížení je umístěno přesně nad rovník. Dráha asteroidu je vypočtena tak, aby ji stihl urazit celou za 24 hodin a mrakodrap se tak objevoval každý den přesně na tom samém místě.

Zacházení s vodou a energiemi

Vlastní stavba by získávala elektrickou energii ze solárních panelů, které by byly umístěny vysoko nad mraky. Odpadla by tak starost o to, zda je právě slunečno, panely by měly také neporovnatelně lepší výkonnost než ty používané v současnosti.

Autoři pragmaticky navrhují postavit mrakdorap v Dubaji, kde mají se stavbou výškových budov zkušenosti a navíc tak stavba vyjde levněji. Pomocí asteroidu by pak už mohl být přemístěn nad cílové místo, tj. nad New York.

Autoři pragmaticky navrhují postavit mrakodrap v Dubaji, kde mají se stavbou výškových budov zkušenosti, navíc tak stavba vyjde levněji. Pomocí asteroidu by pak mohl být přemístěn nad cílové místo, tj. nad New York.

FOTO: Profimedia.cz

Voda by se filtrovala a navracela zpět do částečně uzavřeného oběhu, který by byl doplňován vodou získanou kondenzací vodních par z mraků a dešťovou vodou.

Pohyb mezi podlažími mrakodrapu by zajišťovaly výtahy pohybující se na elektromagnetickém principu, nikoli zavěšené na lanech.

Upevnění stavby

Mrakodrap by byl k asteroidu připoután sérií vysokopevnostních kabelů, sám by však podle designéra Ostapa Rudakevyče mohl být vybudovaný z odolných, ale lehkých materiálů, například z uhlíkových vláken nebo hliníku.

Jak ovšem přiznal pro stanici CNN, jednou z mnoha podmínek pro realizaci projektu je další výzkum dostatečně silných kabelů, aby byly schopné unést tak velký objekt.

Jedním z bodů, kde bude třeba ještě dalšího výzkumu, jak přiznávají autoři projektu, je návrh a vytvoření dostatečně silných lan, na nichž má mrakodrap viset.

Jedním z bodů, kde bude třeba ještě dalšího výzkumu, jak přiznávají autoři projektu, je návrh a vytvoření dostatečně silných lan, na nichž má mrakodrap viset.

FOTO: Profimedia.cz

Skladba mrakodrapu

Navzdory svému nevšednímu umístění by mrakodrap sloužil jako víceúčelová budova. Architekti jej rozčlenili do devíti sekcí. Zatímco v nejnižší části by byly umístěny především prostory vyhrazené pro zábavu, nákupy a jídlo, a samozřejmě také stanice pro spojení se zemí, v horních patrech by byly uloženy kanceláře, nad nimi zahrady a další zemědělská zařízení. Teprve nad nimi by následovala rezidenční část.

Čím výše by přitom člověk bydlel, tím delší by měl každý den. Obyvatelé nejvyšší sekce, která by končila kdesi ve 32 tisících metrech nad mořem, by si každý den užívali slunečního světla o 42 minut déle. Platili by ovšem za to nepříjemným omezením - nikdy by si nemohli otevřít okno, nebo jakkoli volně vystoupit ven. V jejich výšce už totiž panuje 40stupňový mráz a tlak 11,17 hPa (tzv. běžný tlak vzduchu na povrchu Země je přitom 1013,25 hPa).

Nákres zavěšeného mrakodrapu v porovnání s nejvyššími pohořími pro představu, jak vysoko bude obíhat asteroid a jak obří stavba by na něm měla viset.

Nákres zavěšeného mrakodrapu v porovnání s nejvyššími pohořími pro představu, jak vysoko bude obíhat asteroid a jak by na něm obří stavba měla viset.

FOTO: Profimedia.cz

Zatímco v některých aspektech působí celý projekt poněkud „nahozeně”, v některých otázkách šli architekti do detailů. V souvislosti s podmínkami v různých výškách nad povrchem už dopředu počítají s tím, že tvar a velikost oken by nebyly v celé budově stejné, byly by mj. přizpůsobeny právě tlaku okolního prostředí.

Není to pouhý sen

Jak architekti vysvětlují na svém webu, Evropská kosmická agentura se už minimálně od roku 2015 velice vážně zajímá o možnost těžby na asteroidech, jak o tom svědčí mise Rosetta, NASA plánuje zkusit zachycení a přemístění asteroidu.

A právě v případě, že by se tyto plány staly jednoho dne skutečností, a to úspěšně realizovanou skutečností, projekt Analemma Tower je připravený jako další krok pro využití takto „ochočeného” vesmírného tělesa.