Když stojíme před otázkou, jaký zvolit do interiéru nábytek, můžeme si vybrat ze dvou možností: buď se rozhodneme pro solitérní kousky, nebo zvolíme univerzální skladebný nábytek.

První varianta je vhodná pro ty, kteří mají vyřešeny úložné prostory např. šatními skříněmi a vlastní nábytek vnímají jako atypické prvky, které podporují styl interiéru. V menších bytech je ale praktičtější volit skladebný nábytek, který je multifunkční, ale díky různým materiálům a vzhledu také zapadne do našich představ.

Sektor není to, co byl

Mnozí označení sektorový, skladebný či univerzální nábytek vnímají velmi negativně. Není divu, bytová kultura 70. a 80. let podporovala masovou sériovou výrobu, která se hodila k myšlence normalizace a unifikace prakticky všeho. Přitom původní myšlenka sektorového nábytku byla revoluční a vlastně skvělá. Přišli na ni architekti a designéři v moderních 20. a 30. letech minulého století, kteří vzešli z původní slavné výmarské školy, později Bauhasu. O co jim šlo?

Vymyslet hezký nábytek, který lze co nejlépe využít v minimálním prostoru. Snažili se, aby dobře vypadal, něco vydržel, byl z kvalitního, ale dostupného materiálu a bylo možné ho podle potřeb nastavovat, rozšiřovat, kombinovat, přestavovat. To je přece nápad k nezaplacení a bezvadně využitelný i dnes.

Díky skladebnému nábytku můžeme z dětského pokojíčku dokoupením několika kusů vyhovět požadavkům studenta. Nebo podobně lze rozšířit knihovnu, předsíň, ložnici, domácí pracovnu i obývací pokoj. Vyjde nás to mnohem levněji, než když pořizujeme kompletní novou sestavu. Prostě pouze dokoupíme nezbytnosti.

Jak neudělat při koupi chybu

Skladebný nábytek je skvělá věc, ale jako všechno slouží dobře jen za určitých podmínek. Rozdíly v kvalitě provedení mohou být velké a na chybu doplatíme snadno. Co je tedy důležité?

Pečlivě si prohlédneme zejména spojení jednotlivých dílů a samotné technické provedení. Skladebný nábytek se napojuje a musí něco vydržet. Obyčejnými šrouby a vruty to není nejlepší, spojení se časem může vyviklat a přestat držet. Zvláště když výrobce zvolí na výrobu co nejlevnější materiály jako třeba lisovaný odpad z nejakostního dřeva. V obchodě se nezapomeneme zeptat na způsob sestavení nábytku, abychom doma nebyli zaskočeni. Nechat si nábytek zabalit a neprohlédnout je demonstrace letargie nebo nezkušenosti.

Velkou předností a často důvod, proč do skladebného nábytku jdeme, je možnost ho podle potřeb přistavovat, rozšiřovat sestavu. Co to v praxi znamená? Že ho budeme zřejmě dlouhodobě používat, protože už při koupi počítáme s tím, že ho hned tak nevyhodíme. Proto si nepořídíme levnější nábytek z dojíždějící série nebo ten, který je na trhu tak dlouho, že ho čeká pravděpodobně konec. Naopak hledáme seriózního výrobce, který má jméno a neskončí s podnikáním příští rok. U něho pak vybíráme nábytek z větší kolekce, protože rozšířenou, zavedenou a oblíbenou řadu výrobci obvykle neruší (bylo by to pro ně neekonomické).

Chyba se někdy stane, když si předem neuvědomíme rozměry nábytku, který se bude rozšiřovat (jde o to, aby se měl kam rozšiřovat). Proto dobře změříme velikost největšího či základního dílu skladebného nábytku. Skvělé a takřka nutné je udělat si nákres na milimetrový papír i s plánovaným rozšířením do budoucna. Firmy dnes nabízejí běžně počítačové vizualizace, takže je určitě využijme!

Skladebný nábytek má styl

Pod pojmem skladebný univerzální nábytek nehledejme jen kousky do bytu pro babičku nebo do pronajaté garsonky. Výrobci moc dobře vědí, že je třeba rozšířit nabídku a také to dělají.

V kategorii skladebný nábytek najdeme i moderní řadu, kterou poznáme snadno: preferuje ploché, nízké a úzké skříňky a různé závěsné systémy (třeba pro TV). Praktičnost (tedy úložné prostory) pro ni nejsou prioritou. Barvy jsou buď velmi syté a nápadné, nebo naopak chladné, často ve spojení s leskem. Lesku se dosahuje buď speciální fólií s leskem, nebo dražší variantou – nábytek se stříká a lakuje do tzv. vysokého lesku. Velmi oblíbená je kombinace dřeva v dekoru ořech, barva kontrastní bílá a černá.

Ve skladebném nábytku někdy objevíme i tzv. stylový: třeba rustikální, selský nebo historický z období empír. Oblíbený je koloniální styl inspirovaný exotickými kraji (Indie, Thajsko, Afrika). Stylový nábytek se častěji dělá z masivu, různých dřevin (oblíbený je rychle rostoucí topol i tvrdý dub). Nábytek má tmavší barvu, často se moří, s oblibou se v interiéru kombinuje s ryze moderními kousky.

Kompromisem mezi modernou a stylem je tzv. mainstream, tedy hlavní proud, který je v Čechách nejprodávanější. Zahrnuje škálu modernější až po klasiku, kterou preferuje starší generace. Důležitá je zde hlavně praktičnost, tedy již zmíněný úložný prostor.

Obývací pokoj mnozí vybavují spíše tzv. modulovým nábytkem, ze kterého lze sestavit obývací stěnu natrvalo, bez myšlenky budoucího rozšíření. Spodní skříňky jsou nízké, horní závěsné, bez přímého napojení na spodní nábytek. Výsledkem je vzdušnost, jednoduchost, elegance. Zvláště když využijeme kombinace dřeva s čelním skleněným prosklením dvířek.