V japonském interiéru velí příroda a geometrie

Pokud vás lákají staré východní kultury a chcete si domů přenést alespoň jejich malou část, nechte se inspirovat tím, co velí základní pravidla japonského interiéru.

Jak učí všechny východní filosofie, člověk by měl žít v harmonii s přírodou. Toto motto se výrazně přenáší snad do veškerých prvků, které můžete v japonském domě najít, od barev až po použité materiály.

V této zemi byl odjakživa kladen důraz na vzdušnost a prostornost, proto jsou také Japonci považováni za mistry minimalismu. I ve větší místnosti jim stačí malý čajový stolek a polštáře či křesílka k sezení. Nepřítelem číslo jedna v japonském pokoji je přílišná zdobnost a přemíra nábytku.

Pokud není zbytí a kus nábytku, například šatní skříně, v místnosti musí stát, bývají často odděleny od zbytku "prázdné" místnosti posuvnými dveřmi, tzv. shoji. Shoji však může též fungovat jako předělující prvek v místnosti nebo jako dekorace. Klasicky se vyrábí z rozličného masivního druhu dřeva jako buk, dub, jasan nebo okrasných dřevin jako ořech, třešeň či mahagon. Světlou výplň tvoří buď rýžový papír nebo matné plexisklo.

Dalším japonským unikátem je tvrdá podložka, která se pokládá na zem - tatami. Tato rohož je tkaná z rýžových stébel nebo z rákosu a její lem je z látky. Výhoda této "podlahy" je především v jejích výborných izolačních vlastnostech, které Japonci dokáží ocenit, když pořádají své relaxace a čajové dýchánky vsedě na zemi. Tatami příjemně hřeje už na dotek.

Důležitou zásadou japonského interiéru je souhra barev. Jednoduché pravidlo zní: čím více přírodních barev, tím lépe. Tradiční japonský dům je v zásadě vyplněn pouze dřevem, popřípadě v kombinaci s kamenem. Vzniká tak vizuální efekt, ve kterém dominují neutrální šedé a hnědé barvy.  Japonci jen vzácně nábytek lakují, když k tomu dojde, jedná se většinou o černou nebo červenou, která zářivě kontrastuje s bílou. Na černo-bílé kombinace dekorací nedají Japonci dopustit.

Abyste snili sladce a hlavně zdravě, vyzkoušejte matrace z přírodních materiálů - futony. Futony používali nejen dávné generace v Japonsku, lůžka na podobné bázi byste našli i v Evropě a v Africe už ve starověku. Japonci si tento zdravý spánek na futonu uchovali dodnes a do Evropy se opět pomalu vrací.

Futonové výplně mají totiž hned několik výhod. Díky přírodním materiálům jako bavlna, konopí, koňská žíně nebo třeba kokos jsou lépe tvarovatelné a naše svaly a páteř se tak v noci lépe uvolní. Dále jsou vzdušné a dobře izolují. V Evropě vkládáme futonové matrace do postelí, ale Japonci je pokládají rovnou na podlahu, která je pokryta tatami.

Čaj je pravděpodobně první slovo, které se nám vybaví, řekne-li se japonský pokoj. Čajové obřady a posezení jsou asi nejtypičtějšími znaky, který vzhled mnoha těchto místností ovlivňují.

Pití čaje ve staré Číně a Japonsku sloužilo nejprve jako lék nebo jako součást náboženských obřadů. Budhističtí mniši jej používali jako povzbuzení během meditací. Jedním z prvků čajové ceremonie byla i samota, aby se účastník mohl soustředit jen na své nitro a v klidu rozjímat. Proto jsou často dodnes umisťovány čajové stolky doprostřed letních zahrad, obklopené čistou přírodou, anebo do středu rozlehlé místnosti určené pouze k tomuto účelu.

U nízkého čajového stolku (někdy se pokládá tác s čajovými potřebami přímo na zem) se nejčastěji sedí na polštářích nebo rohožích. Moderní design si často bere z těchto klasických japonských modelů příklad. Vyrábí se dřevěný nábytek, který je velmi nízký a jednoduše zdobený tak, jak japonský styl káže.

Často se setkáme v japonském interiéru i s tradičními lampami, teplé světlo prozařuje skrz rýžový papír. Existuje mnoho variant - elegantní vysoké, které stojí v rohu místnosti nebo i menší závěsné na strop.

Pro úsporu místa vymýšlí Japonci všelijaké triky. Libují si ve skládacím nábytku, rozkládají křesílka, postele, nebo přenosné židle.