Hlavní obsah
Hned za zápražím je předěl – barový pult oddělující chodbu od kuchyně. A výhled i na dílo Helmuta Newtona. „Když jsem poprvé v Praze viděla tyto fotoobrazy, tak jsem se do nich hned zamilovala, aniž bych věděla, kdože slavný je jejich autorem.“ Foto: Petr Hloušek, Právo

Jak bydlí kostýmní výtvarnice Zuzana Straková

Kostýmní výtvarnice Zuzana Straková žije v pestrém světě muzikálových představení a do světel ramp oblékala i mladé zpěváky v televizních soutěžích. Interiér jejího nového bytu (v Praze, kousek nad Bertramkou) je také nápaditý, ale vlastně jen v barvě šedé, doplněné bílou a černou.

Hned za zápražím je předěl – barový pult oddělující chodbu od kuchyně. A výhled i na dílo Helmuta Newtona. „Když jsem poprvé v Praze viděla tyto fotoobrazy, tak jsem se do nich hned zamilovala, aniž bych věděla, kdože slavný je jejich autorem.“ Foto: Petr Hloušek, Právo
Jak bydlí kostýmní výtvarnice Zuzana Straková

„Jsem poměrně konzervativní, a když jsem se měla po dvaceti letech vystěhovat z bytu v Braníku, byla jsem hodně špatná. Měla jsme to tam ráda, zažila tam mnohé a připadala si i jako na vesnici. Z oken sousedů voněly řízky, na silnici kočičí hlavy, obchůdky, sousedi se znali,“ vzpomíná rodačka z Ostrova nad Ohří (u Karlových Varů) a hned dodává, že dnes už nelituje a konec příběhu o stěhování je dobrý.

Velmi dobrá adresa

„Dlouho jsem se změně bránila, ale když mi majitel domu nabídl tento byt a já se přišla podívat, hned jsem věděla – na první dobrou – že tady chci být.“

Stejně tak jí bylo jasné, že si sem převeze i svůj pracovní stůl. Ví, že své kouzlo neztratil a daří se jí na něm tvořit další návrhy. Naposledy kostýmy pro muzikál Horečka sobotní noci, zkoušený v jejím oblíbeném Divadle Kalich.

„Nemá cenu litovat, když nemáte na vybranou,“ má Zuzana dopsáno na jednom obrazu.

Foto: Petr Hloušek, Právo

„Byla jsem až hysterická, branická patriotka, která nechtěla za žádnou cenu odejít. Tady jsem od října a už jsem si oblíbila nové výhody, jako třeba terásku u bytu se vstupem do úžasné zahrady. I tady jsou fajn sousedi. Potřebuji mít kolem sebe lidi, které znám. Naštěstí byl dům (z dvacátých let minulého století) zrekonstruován dřív, než majitel čekal a mohl mi to tu nabídnout. Za rohem bydlí božský Karel, takže jsme na velmi dobré adrese,“ směje se Zuzana.

Také dává za pravdu kamarádům, kteří ji povzbuzovali a přesvědčovali tím, že něco končí a něco jiného začíná… A je tady úplné ticho.

„To oceňuji hlavně v noci, kdy se potřebuji vyspat. Jsem sice bohém, chodím pozdě spát, ale nemůžu si dovolit vyspávat do jedenácti. Musím se něčím taky živit a na to by jen divadlo nestačilo.“

Kuchyň tu slouží svému účelu a kontakt s hosty nechybí.

Foto: Petr Hloušek, Právo

I když Zuzana Straková není designérka, připouští, že jistou profesní deformací trpí. Projevuje se tak, že špatně snáší, když navštíví někoho, kdo má – podle jejích měřítek – podivně zařízený byt.

„To dostávám záchvaty, protože někdy mají lidi neuvěřitelný vkus. Naštěstí a vědomě jsem na sobě zapracovala, abych alespoň oblečení u jiných nehodnotila. Každého věc. Stejně tak nemám ráda, když se nějaký stylista přehnaně hlásí ke své práci a nechá se slyšet, že ta a ta hvězda vypadá tak dobře díky němu. To jde přece úplně proti smyslu jeho profese.“

Kulatý koberec tu slouží i jako místo k sezení.

Foto: Petr Hloušek, Právo

Barvy jako larvy

„Vlastně nesnáším v bytě teplé barvy. Červený polštář u mě nenajdete. Žlutou, oranžovou také ne. Upřednostňuji odstíny šedé a úplně miluji černou a bílou. A taky zebry, na těch jsem závislá. Prochází celým bytem.“ Tedy i koupelnou – na závěsu u vany.

„V kostýmech barvy znamenají úplně jiné hodnoty. Mohou pomoci dotvořit charakter postavy a tomu také slouží. Tam se barvám nebráním. Zase něco jiného je, když jde o styling pro začínající popovou hvězdu, teprve si hledající image i výraz. Je v tom hodně psychologie a rozhraní, jak člověku pomoci, je velké. Pravda, s muži se dělá lépe, protože tak nelpí na svém stylu a nebojí se změny.

Konferenční stolek je i jídelním. Pár kroků od francouzských dveří na terásku.

Foto: Petr Hloušek, Právo

Pro mne byla nejzajímavější první řada Superstar, kdy jsem začínala v oboru a bylo třeba pracovat s dětmi, které měly třeba skvělý hlas, ale nebyly ještě žádnou osobností a neuměly nosit kostýmy. Někteří ze soutěžících byli ještě tak uzavření do sebe, že jakýkoliv nápadný kostým na nich vypadal divně a byl by je převálcoval. A to jsme nechtěli, nešlo o naše nápady a osobní ambice.“

Uhlazením ke klidu

Byt Zuzany Strakové je opravdu zařízen vlastně střídmě, moderně, včetně techniky, ale je v něm pro ni i dost důležitých drobností.

„Jsou to přesně věci, které miluju. Jenže nemůžu žít ve zmatku. Potřebuji mít kolem sebe vlastně uhlazeno. Jsem trochu pošuk a na všechny strany vychýlená, protože musím, to se ode mne v profesi žádá. Ale když přijdu domů, tak se potřebuji ocitnout v klidu.“

Dům z dvacátých let minulého století s devíti byty byl celkově zrekonstruován a působí i na chodbě dojmem moderní novostavby. Teráska se vstupem do zahrady je opravdu bonusem.

Foto: Petr Hloušek, Právo

Když se sem stěhovala, bylo už vše dispozičně hotové a vyvedené v bílé.

„Kuchyňská linka s pultem hned proti dveřím mne nadchla. Ráda vařím pro víc lidí a také se tu často scházím s přáteli. Na druhé straně si všimněte, že tu nemám klasický jídelní stůl. Jen větší konferenční stolek, kolem kterého se všichni vejdeme, i když někdo sedí třeba na koberci. Vaření mě baví. Možná v tom dalším bytě, tam třeba bude klasický velký stůl...“

Zebra je v každé místnosti.

Foto: Petr Hloušek, Právo

K tomu temperamentní kuchařka říká, že ráda navštěvuje kavárny i bary, kde má spoustu kamarádů.

„Ale přírodě se nevyhýbám. Nabíjí mě déšť, který miluju. V Braníku jsem bydlela v podkroví, kde to bylo romantické, když do střechy a oken bubnovaly kapky, ale tady zase s otevřenými dveřmi do zahrady vodu úplně cítíte. U kamarádky Mahuleny Bočanové také býváme často na zahrádce. Má to tam moc příjemné. Akorát při mé profesi není moc volného času, a to bohužel limituje můj osobní život. Tady v bytě, byť je o málo větší než ten minulý, jsem lehce stísněná a jednou by se třeba místnost navíc hodila.“

Místnost s vestavěnými skříněmi je i ateliér a kancelář. Pracovní stůl je putovní a nenahraditelný, přestože byl vyroben na míru do bývalého bytu.

Foto: Petr Hloušek, Právo

Zařizování trpělivosti naučí

Když Zuzana viděla v kině Horečku sobotní noci, byla mladá holka. „Z filmu jsem byla úplně očarovaná a viděla ho několikrát. A jak dnes říká režisér Jaro Ďurovčík, je to vlastně sociální drama. A v jeho zpracování určitě zajímavá práce pro všechny. Těším se na výsledek,“ pochvaluje si i současné pracovní téma Zuzana s tím, že ji na profesi baví, jak má široký záběr.

V bytě je i zádveří, kde je pračka se sušičkou. Koupelna tak plní jen svůj účel. A i v ní je místo na nápady: „Miluju kamínky, tak je mám i v umyvadle.“

Foto: Petr Hloušek, Právo

„Nechápu lidi, kteří se přestěhují a zcela překopou svůj styl bydlení. I když je člověk limitovaný například prostorem či náklady. I tak je pro mne záhadou, že někdo skočí od koloniálního stylu do moderního designu bydlení. Svůj styl jsem si vlastně hledala hodně let, naučila jsem se být při zařizování trpělivá a mít svůj styl. Když jsem neměla ze začátku moc peněz (ostatně, kdo je má?), zařizovala a rekonstruovala jsem postupně. Na vyhlédnutý stolek jsem si šetřila a počkala i několik měsíců. Trpělivosti jsem se naučila, ale ze začátku mi to nešlo,“ směje se.

„Když mi dneska někdo řekne – musíš si rok počkat, odpovím – proč ne.“

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků