Hlavní obsah
Světnice i velká část domu jsou vytápěny pecí a v zimě všichni žijí pohromadě hlavně zde. Foto: Milan Malíček, Právo

Cestovatel Ivo Paulík jezdí po světě a rád (stále více) poznává i kouty naší vlasti. O své zážitky se pak dělí se čtenáři i prostřednictvím moderních technologií. Ale dům pro rodinu si postavil takový, že by mohl zdobit každý skanzen. Přitom roubenka splňuje všechny současné nároky na pohodlí.

Světnice i velká část domu jsou vytápěny pecí a v zimě všichni žijí pohromadě hlavně zde. Foto: Milan Malíček, Právo
Ivo Paulík si užívá moderní roubenku

Novostavba v Rakově kousek od Sobotky má vysoké stropy, hodně oken i francouzské dveře na zápraží. Schody do podkroví jsou tesané z klád a pec, na které se opravdu v zimě spí, vypadá jako z pohádky.

„Původně jsme si mysleli - s druhou manželkou - že bychom si koupili starou chalupu. Nenašli jsme ale žádnou, která by se nám za požadované peníze až tak líbila, včetně jejího okolí, a stálo za to ji rekonstruovat. Také jsem si uvědomil, že bych se musel všude ohýbat,“ usmívá se dnes spokojeně náš čtyřiačtyřicetiletý hostitel.

Nelituje, že se nakonec rozhodli stavět doslova na zelené louce. Přispěl k tomu i fakt, že pozemek za vesnicí je rodinným dědictvím.

„Stavební věci byly moje starost a vnitřní zařízení hlavně mojí ženy, která pro to má výborný intuitivní cit. Je to pracovitá a obětavá ženská, která se v práci stará o postižené lidi. Z trosek dvou rodin jsme udělali zase jednu funkční a rozhodli se bydlet se čtyřmi dětmi tady.“

Mezi nebem a zemí

Po střední zemědělské škole je dnes Ivo vystudovaný letecký inženýr, ale také absolvent teologie. Vztah k letadlům mu zůstal dosud (v dílně, zabírající velkou část přízemí domu, má nyní uskladněna křídla repliky létajícího kola, svou konstrukcí jediného na světě) a teologii šel studovat proto, aby si rozšířil obzory.

Knězem nikdy být nechtěl, ale naučil se číst v hebrejštině. Vysvětlení pro pojítko mezi jeho životními volbami má jednoduché.

„Vše to jsou věci mezi nebem a zemí. Po ČVUT jsem už věděl, že nechci dělat kariéru v křesle leteckého navigátora. Bylo mi čtyřiadvacet, začal jsem cestovat po světě, zalíbilo se mi to a začal jsem psát první průvodce - z indického Himálaje - a pak se mi to překlopilo do našich krajů. Pocházím z Mnichova Hradiště, brány do Českého ráje. Tam jsem už v dětství získal vztah k přírodě a vím, že v kanclu bych vysedávat nemohl. Publikovat jsem začal před patnácti lety.“

S mapou z knihy v mobilu

Dnes jsou pro knihy konkurencí internet a digitální mapy. Což se navzájem nevylučuje a Ivo Paulík to ve svých publikacích potvrzuje.

„Hodně lidí si dnes v přírodě s obyčejnou mapou už příliš neporadí. Raději mají výlet vymyšlený a naservírovaný krok za krokem, dobrý průvodce pro ně je hmatatelnou inspirací. Tak jsme přišli na nápad doplňovat texty v knize podporou digitálních zařízení, jako jsou chytré telefony, tablety, cyklonavigace a další. Používáme k tomu QR kódy, které odkazují na navigační soubory a spoustu dalších užitečných informací,“ vypočítává náš hostitel, k jehož pracovní náplni patří i udržování si kondice včetně otužování (v dřevěné kádi s dešťovou vodou vedle chalupy), a především trénink na kole.

„Rozhodně to byl krásný rok života na stavbě, a být náplavou v době, kdy se vylidňují vesnice, je vlastně pocta. Jen to ne každý úplně tak vnímá.“

„Všechny trasy sám projíždím a mnohdy mě počasí přinutí přespat pod širákem nebo v autě, což mám naštěstí pořád ještě rád.“

K jeho výdělku a možnosti bydlení téměř na samotě přispívají i technické nebo právní překlady. Sám sobě je i fotografem a autorem koncepce svých průvodců.

„Živím se hlavou, rukama i nohama. A čím dál raději se z cest vracím domů. Mám tady rodinu - lidi, které mám rád, těším se na ně a doufám, že oni na mě. Je tady klid, ticho, pohoda i pohodlí.“

Ohmatané a ohoblované trámy

„Dům jsme si sami namalovali a přizvali specializovanou firmu, která staví roubenky. S majitelem jsme si padli do oka a dnes mají náš dům na webových stránkách. Finální projekt nakreslil kamarád projektant a řemeslníkům jsem pomáhal tesat trámy.

Na provádějící projekt jsme splnili zákonné minimum (asi třicet stránek) a ostatní bylo na řemeslné zručnosti tesařů pana Šimůnka a dvou kamarádů-tesařů památkářů, kteří staví domy stejně, jako tomu bylo před třemi sty lety.

Inspiraci jsem našel ve svém oblíbeném Českém ráji. Objevené novostavby spojovalo jedno - stavitel. Tak jsem mu napsal a dohodli jsme se. Odborník by při pohledu na fotografii našeho stavení měl poznat, ve kterém kraji je. Jen je netypicky velké a ne podlouhlé, ale do L.

Rád dělám rukama a nechtěl jsem dům postavený komplet na klíč. Koupili jsme maringotku, žili rok tady, a jak to šlo, byl jsem na stavbě. Možná jsem jim i překážel, ale sám jsem si dělal třeba futra, dveře, schody nebo stůl. Do roubení jsem se jim opravdu nemontoval.“

Stropní trámy jsou opracované ručně, jen s pomocí seker a pil („S těžkou motorovou pilou jsem se opravdu musel naučit pracovat.“).

Rustikálnost místa je vskutku nefalšovaná a pohoda čiší hned ze zápraží. Host si ani neuvědomí, že vstupuje do novostavby. Dílo zrozené v první variantě na počítači se hravému hostiteli podařilo. Po třech letech užívání své volby nelituje. „Rozhodně to byl krásný rok života na stavbě, a být náplavou v době, kdy se vylidňují vesnice, je vlastně pocta. Jen to ne každý úplně tak vnímá.“

Zapojte se do naší přehlídky vánoční výzdoby oken

Máte na Vánoce hezky vyzdobená okna? Rádi byste ostatní inspirovali a třeba se i trochu pochlubili? Pošlete nám fotografii své vánoční okenní výzdoby a my z nejpovedenějších příspěvků vytvoříme přehlídku, na kterou se můžete těšit během svátků v rubrice Bydlení.

Své fotografie, třeba i s krátkým popisem či příběhem, posílejte do redakce na adresu bydleni@novinky.cz.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků