„Až odjedete, budeme mít videokonferenci s českým klientem, kterému navrhujeme interiér kanceláří v jeho chilské pobočce. A pak, až do tmy, budu s traktorem sekat louku,“ usmívá se třicetiletý Jan, když nás zve ke stolu a nabízí jejich bezinkový sirup a zároveň otvírá sedmičku vína na střik.

Jeho žena Zuzana přináší na ukázku své rukou dělané skici projektů na pauzáku a na ochutnání domácí švestkový koláč. Obojí pozoruhodné. Ostatně stejně jako krajina za humny – kam oko dohlédne!

Krajina kolem domova je tu nedílnou součástí bydlení mladých manželů – architektů a hospodářů.

Krajina kolem domova je tu nedílnou součástí bydlení mladých manželů – architektů a hospodářů.

FOTO: Petr Horník, Právo

Nekončící příběh

„Sice komplikované, ale připojení na internet tu máme,“ dodává, jako by nás chtěla uklidnit, paní Zuzana. Přesto mírně netrpělivě i nevěřícně kladu otázku, jak k tomuto životnímu stylu dospěli.

Díky prostředí, ve kterém žijeme, dokážeme navrhovat s citem a inspirací, kterou bychom jinde nenašli.

Určitým vysvětlením je, že statek se čtyřmi rohy a zahrádkou uprostřed je blízko chalupy, kterou kdysi koupil Janův dědeček a on tam jezdíval už jako malý kluk na prázdniny z Prahy. Jeho žena Zuzana vyrůstala v bytě v Ostravě.

Zuzana a Jan Kurzovi
FOTO: Petr Horník, Právo

„Moji rodiče se po roce 1989 začali v okolí shánět po nějaké chaloupce pro sebe. A koupili, tak trochu omylem, tento statek – sudetskou ruinu. Takže toto je výsledek hlavně jejich intenzivního dvacetiletého budování a my v tom teď pokračujeme.

Pamatuji si, jak to tu vypadalo, než se tu i krajina začala vracet do normálu. Jsme pět kilometrů od hranic s Rakouskem. Já jsem v tom vlastně nevinně, že jsme tady,“ směje se Jan a hned vážně dodává, že člověku nedá, aby ho okolní prostředí nevtáhlo, a že to celé byl pro něj přirozený proces.

„Krajina byla zraněná a stále jí ještě mnoho chybí. Tak jsem požádal i o dotace na rozvoj venkova a koupili jsme nějaké stroje a hezký, i když komplikovaný příběh, opravdu pokračuje. Za stavební spoření jsme nakoupili krávy,“ dodává s mírnou nadsázkou hospodář.

Stromořadí místo záhonků

„Zatím jsme investovali hlavně do rekonstrukce původních stodol statku a výstavby nové na sousední pastvině, kterou jsme také koupili. Místnosti jsou zatím vlastně tak, jak je zařídili a zrenovovali (včetně nových oken) rodiče. Pomalu chystáme přebudování druhé stodoly (jižní) na naše nové bydlení, protože v tom současném – na severní straně – nám slunce v zimě docela chybí a brzy se sem navíc nevejdeme. Ale přes léto jsme stejně nejraději venku,“ konstatuje Jan.

O jeho slovech svědčí i přírodně upravený dvůr s jezírkem (včetně leknínů) a teráskou s posezením nad ním.

Opravdové soukromí za zdmi čtyřrohého statku.

Opravdové soukromí za zdmi čtyřrohého statku.

FOTO: Petr Horník, Právo

Úpravou průjezdu, kterým už povozy ani traktor se sekačkou nejezdí, získali vlastně další místnost, kde u velkého stolu a v chládku tráví také hodně volného i pracovního času.

Navíc součástí jejich životní volby je i to, že pracovní a volnou dobu vlastně ani tak nerozlišují.

Průjezd se proměňuje na místo k příjemnému posezení i bez klimatizace a s výhledem do zeleného dvorku.

Průjezd se proměňuje na místo k příjemnému posezení i bez klimatizace a s výhledem do zeleného dvorku.

FOTO: Petr Horník, Právo

„Než bych přehnaně opečovávala zahrádku ve dvoře, raději věnujeme čas třeba i obnově zapomenuté cesty kolem křížku. Svatebním hostům jsme řekli, ať nám nekupují žádné dary, ale přispějí na zakoupení ovocných stromků, ze kterých teď vzniká kolem cesty svatební alej, a naši hosté tak budou navždy součástí našeho příběhu. Na jejím konci jsme si uspořádali v rámci svatby Jendovo požádání rodičů o moji ruku a pak jsme šli – už společně – na vrcholek protějšího svahu, kde jsme u lavičky měli samotný svatební obřad. Jinak je to výběh pro naše zvířata,“ připomíná spokojeně nedávný zážitek nastávající maminka.

Jedna stěna v průjezdu už má novou omítku z hlíny s jílem. Tu získávají ve svahu za stavením.

Jedna stěna v průjezdu už má novou omítku z hlíny s jílem. Tu získávají ve svahu za stavením.

FOTO: Petr Horník, Právo

Zdravé zátiší.

Zdravé zátiší

FOTO: Petr Horník, Právo

„Je skvělé zasadit strom a cítit přitom, že to člověka přesahuje, protože to je největší projev vděčnosti. Už na škole se naše vnímání architektury měnilo v přístup dotýkající se neuvěřitelné škály odlišných, a přesto propojených oborů. Začaly se prohlubovat základní a přirozené pocity z komponované krajiny a silný vztah k jedinému ,základnímu kameni‘ – půdě, ze které vše ,roste‘. Cítíme velkou úctu a pokoru k zemi, která nám byla dána. Ať už tady u nás v horách, nebo při nových projektech,“ dodává.

Spojování lidí a bodů

Jejich společná architektonická práce nemá nijak dlouhou historii, ale své zkušenosti z praxe už mají a radost mají i z nedávno obdržené ceny Kanceláře roku 2017, kterou dostali za nové prostory pro PR agenturu Czech Promotion.

Část interiéru kanceláře oceněné odborníky.

Část interiéru kanceláře oceněné odborníky

FOTO: Petr Horník, Právo

„Také je podstatné, že jsme sehraní s našimi spolupracovníky a už víme, na koho se obracet, protože je pro nás důležité především kvalitně odvedené řemeslo. Uvědomujeme si, že kdybychom zůstali třeba v Praze, tak bychom měli možná více zakázek, ale je to jenom o tom, jak si to člověk nastaví.

Díky prostředí, ve kterém žijeme, dokážeme navrhovat s citem a inspirací, kterou bychom jinde nenašli. Jak jsme rádi v přírodě, tak se věnujeme i navrhování kanceláří a firemním prostorům – vidíme v tom velký potenciál pro zlepšování prostředí, které bylo často podceňováno,“ shodují se.

Průčelí statku neodhaluje možnosti využití vnitřních prostor. Včetně těch budoucích.

Průčelí statku neodhaluje možnosti využití vnitřních prostor. Včetně těch budoucích.

FOTO: Petr Horník, Právo

„Chceme ale dělat různé projekty. Snažíme se nevyhraňovat a pokaždé se držíme toho, že architekturu, podle nás, bereme jako spojování lidí, bodů a neočekávaných příležitostí. Neustále hledáme nová řešení na jakémkoli poli působnosti. Každý člověk je prostě jiný a jedinečný.

Tvoříme spolu se zadavatelem. Ať je to kancelář, nebo rodinný dům, vždy je pro nás kreativní otevřený přístup maximálně důležitý, protože jinak bychom sklouzli k rutině, což je velmi snadné, ale nebezpečné a odporuje to lidské přirozenosti,“ dodává Jan.

Inspirativní kontrasty

I přes své mládí vnímají naši hostitelé, že žijí v kraji, kde jsou vedle sebe dva národy, a jak dodává Jan – dva historické extrémy.

„Kontrasty v příhraniční oblasti jsou ale obrovsky inspirativní. Vnímáme, že nám toto prostředí energii dává i bere. Jednoduché to není, ale smysluplné ano.“

Zápraží má své kouzlo, i když růže už mnoho nekvetla.

Zápraží má své kouzlo, i když růže už příliš nekvetla.

FOTO: Petr Horník, Právo

„Extrém je i v tom, že jsme čtyřiadvacet hodin denně spolu. Už si děláme legraci, že na dovolenou budeme jezdit každý zvlášť. Je pravda, že Jenda je víc na cestách a já doma s tužkou nad papíry. A navíc se už těšíme na rodičovské starosti a radosti. Možná to někomu přijde celé lehkomyslné, ale opak je pro nás pravdou, zatím to jde a za nic na světě bychom neměnili,“ dodávají shodně Zuzana a Jan Kurzovi.

FOTO: Petr Horník, Právo