„Jsme tady v podnájmu, takže se ani nepouštíme do nějakých větších úprav a investic. Líbí se mi tady. Pomalu pět let, ale jednou bych ráda do vlastního. Už bych chtěla mít rodinu. Předpokládám, že budu vždycky bydlet v bytě a v Praze - nejsem typ zahrádkáře. Ale na druhé straně bych si dovedla představit, protože rodiče mají chalupu, mít obytnou stodolu, kam bych mohla třeba na týden odjet. Po něčem takovém pošilhávám už pár roků. Na Praze 6 mě to baví. Taky tu bydlí spousta kamarádů, máme místa k setkávání a lidi tady o sobě vůbec tak nějak vědí, jako za starých časů. Má to tu kolorit a sousedé se opravdu potkávají.“

Designérka Anna Marešová

Designérka Anna Marešová

FOTO: Milan Malíček, Právo

Pohoda doma i v kanceláři

Kouzlo má i samotný vilový dům se zdobnými okny, vysokými stropy a výhledem do parku.

„Někdy mám tendence mít vyšší nároky na bydlení a můj přítel (Ondřej Bauer - herec např. v divadlech Vosto5, Minor a zpěvák skupiny Kašpárek v rohlíku) zase poměrně nízké, takže z toho vzniká to, co vidíte. Když řeknu, že bych vymalovala, tak on opáčí proč. Tak to tady máme do pohody a já se vlastně víc realizuji ve studiu,“ konstatuje spokojeně Anna.

Z prostorné předsíně je praktický vstup rovnou do kuchyně.

Z prostorné předsíně je praktický vstup rovnou do kuchyně.

FOTO: Milan Malíček, Právo

Dnes má vlastní firmu, zaměstnává dvě kolegyně, a jak říká - je to trochu šílené.

„Od dvaadvaceti let jsem měla živnostenský list a po škole pět let pracovala jako manažerka. Třeba skupiny Tata Bojs nebo na Shakespearových slavnostech. Jde o zkušenosti, které se mi dnes při práci ve vlastní firmě hodí, ale je to přece jenom něco jiného. Už proto, že samu sebe nemůžu propustit a nedovolím si nepřijít do práce,“ usmívá se při vypočítávání úskalí vlastního studia se zaregistrovanou značkou Whoop.de.doo („Britský, těžko přeložitelný výraz pro chvíle, kdy to žije, něco se děje a je vzrůšo. Přitom to nemá erotický podtext. Přestože nabízíme erotické hračky.“)

Kuchyň s novou, klasickou linkou je doplněna i o jednoduché, rustikální a praktické regály. Nijak se neruší s designovými židlemi.

Kuchyň s novou, klasickou linkou je doplněna i o jednoduché, rustikální a praktické regály. Nijak se neruší s designovými židlemi.

FOTO: Milan Malíček, Právo

„Po dalším ročním procesu vývoje (v roce 2013 uvedla na trh Venušiny kuličky - pozn. aut.) jsem úplně vyždímaná, ale podařilo se nám rozjet výrobu s českými firmami i prodej dalšího Whoop.de.doo produktu - vibrátoru. A v těch chvílích, kdy řešíme technické detaily, což se při vývoji děje vlastně neustále, už mi ani nepřijde, že jde o erotickou pomůcku. Takže když na ulici pracovně telefonuji s kolegy z vývojové dílny, jsou kolikrát kolemjdoucí překvapeni, co že to probíráme.“

Mimochodem, oceněn byl i její studentský návrh na novou pražskou tramvaj.

Vetešák s diplomem

Anna Marešová je dnes nucena nabídky na interiérové designy odmítat a soustředí se na produktové předměty.

„Na jiné věci mi nezbývá kapacita. Ještě letos budu v Ústí na Fakultě umění a designu UJEP obhajovat disertační práci - téma udržitelný design. Což souvisí s mým sběratelstvím. S kolegy jsme vytvořili např. kolekci svítidel z vyřazeného laboratorního skla s názvem Luxury Oddments (luxusní harampádí).“

Naše hostitelka totiž i ve vlastním interiéru kombinuje moderní doplňky s těmi starými, pro někoho možná i vysloužilými.

V dvoupokojovém bytě s kuchyní a prostornou předsíní je kolikrát těžko rozpoznatelné, co je funkční vybavení a co „jenom“ zdobný doplněk interiéru.

V dvoupokojovém bytě s kuchyní a prostornou předsíní je kolikrát těžko rozpoznatelné, co je funkční vybavení a co „jenom“ zdobný doplněk interiéru.

FOTO: Milan Malíček, Právo

„V interiéru mám ráda i věci s příběhem. Staré věci mě baví, protože jsou většinou jiné, než se dají běžně koupit, a člověk k nim má už nějaký vztah. Jsem fakt vetešák, ale ne že bych sbírala úplně všechno. Popelnici, kterou jsem získala před šestnácti lety, ale s sebou stěhuji už do několikátého bytu. Slouží mi jako koš (který je vložený uvnitř) na prádlo. Ve studiu mám zase třeba staré (i když koupené) kachle z metra. I pracoviště chci mít osobní a je to pro mne důležité. Do ateliéru na Letné jezdím na kole po sestře a v dejvických ulicích kolem domů se zahradami si někdy připadám jako v Londýně.

Spojením staré školní židličky a tramvajové sedačky vzniklo rychle a snadno pohodlné sezení.

Spojením staré školní židličky a tramvajové sedačky vzniklo rychle a snadno pohodlné sezení.

FOTO: Milan Malíček, Právo

A říkám si, jak se dobře mám. Luxus je pro mne úplně někde jinde než třeba ve drahé podlaze. Je to o dobré vodě z kohoutku a o tom, že člověk může mít rád prostředí, ve kterém žije.“

Inspirativní srovnávání

Anna Marešová se narodila v Podolí a k Praze má takový vztah, že ji rozčiluje, když vidí třeba neopravené chodníky.

„Když se dozvím, do čeho se dávají peníze, tak je mi z toho úzko a trpím. Vadí mi třeba i používané šílené barvy na nové fasády…Vyrůstala jsem do svých pěti let u babičky v Modřanech, v domě se zahradou. Pak jsem bydlela v Nuslích, ale to byl spíš takový Bronx. Dva roky jsem bydlela vlastně na britském venkově, blízko Nottinghamu,“ vyjmenovává své štace absolventka bakalářského studia na University of Derby.

Z ložnice je vstup do koupelny, kterou lze projít do kuchyně. Bytem se tak dá procházet dokola.

Z ložnice je vstup do koupelny, kterou lze projít do kuchyně. Bytem se tak dá procházet dokola.

FOTO: Milan Malíček, Právo

„Docela mě překvapilo, v jakém nepořádku tam někteří lidé žijí. Jednou jsem to nevydržela a spolubydlícím uklidila a považovali mě pak za hvězdu, doslova říkali - Anna, you are a star,“ usmívá se při vzpomínce na koberec v koupelně.

„Zvykla jsem si i na některé další nepochopitelné věci a poznala inspiraci související s kulturou národa. Mívají v domech až kýče, ale časem se mi to zdálo zábavné.“