Žižkovský mezonetový byt na ploše třiašedesáti metrů čtverečních v moderní nástavbě panelového domu poskytuje nejen útulné pohodlí, ale i výhled na celou Libeň, Karlín a široké okolí.

Karlínu a Libni, z daleka se vyhni! Tak může při pohledu z okna nástavby žižkovského paneláku parafrázovat staré úsloví náš hostitel.

Karlínu a Libni, z daleka se vyhni! Tak může při pohledu z okna nástavby žižkovského paneláku parafrázovat staré úsloví náš hostitel.

FOTO: Milan Malíček, Právo

Filip se evidentně netrápí ani tím, že už tu s ním není bývalá partnerka, se kterou se sem před dvěma lety přistěhoval. Možná i proto, že tu sám vždy nebývá ani dnes. K jeho zjevnému klidu možná přispívají i obrazy s Buddhou a dalšími odkazy na východní filozofie. Což mu nebrání v tom, aby dřevěné schody (do špice nástavby, kde je druhý pokoj - ložnice a koupelna) zdobil moderní a stylizovaný krucifix.

Střešní okna i dřevěné schody nijak nepřipomínají bydlení v paneláku.

Střešní okna i dřevěné schody nijak nepřipomínají bydlení v paneláku.

FOTO: Milan Malíček, Právo

Ložnice je pod střechou, za koupelnou, a vzdálena možnému ruchu v přízemí bytu.

Ložnice je pod střechou, za koupelnou, a vzdálena možnému ruchu v přízemí bytu.

FOTO: Milan Malíček, Právo

Nad Karlínem a Libní dobře se bydlí

„Žižkov mám rád, protože vnímám jeho určitou atmosféru. Když jsem přišel do Prahy na školu, tak jsem byl dva roky na internátě a pak už, asi šest let, v žižkovském podnájmu. Teď už si myslím, že je lepší být takříkajíc ve svém a splácet bance hypotéku, než platit měsíčně stejné peníze za něco, co by mi nikdy nepatřilo. Sice přeplatím strašně moc peněz, ale jednou to bude opravdu moje, z peněz utracených za nájem by se mi nevrátila ani koruna.“

Pracovní kout je šikovně a pohodlně umístěn pod schody, stůl si nechal Filip vyrobit na míru.

Pracovní kout je šikovně a pohodlně umístěn pod schody, stůl si nechal Filip vyrobit na míru.

FOTO: Milan Malíček, Právo

Vestavěné skříně už zde byly.

Vestavěné skříně už zde byly.

FOTO: Milan Malíček, Právo

Zeleň má náš hostitel rovnou pod okny a v okolí jsou další parky. „Mám kde jezdit třeba na kolečkových bruslích. Dá se tu docela příjemně běžet i několik kilometrů a je tu relativní klid. Na Balkán jsem chodil cvičit do Sokolovny.“ Ve svém volnu je Filip sportovec. Většinu z prostoru ve vestavěné skříni v předsíni (se zrcadlovými posuvnými dveřmi) zabírá hokejová výzbroj, horolezecké nádobíčko i ony zmíněné in-liny.

Velkorysé a celodřevěné schody jsou dominantou obývacího pokoje.

Velkorysé a celodřevěné schody jsou dominantou obývacího pokoje.

FOTO: Milan Malíček, Právo

„V kuchyňském koutě já moc nepůsobím, takže je tam poměrně uklizeno i teď,“ usmívá se Filip mezi dveřmi z předsíňky do obývacího pokoje propojeného s kuchyní. „Pak už jen po schodech do ložnice, kde moji předchůdci měli dětský pokojíček. Sami spali dole na posteli snadno se vyklápějící ze skříně. Bylo mi líto ji rušit a využívat skříň jinak, tudíž jsem ji zachoval a je připravená pro návštěvy.“

Ostatně mladý „kočovný herec“ mnohdy byt využívá jenom k přespávání po nočních návratech ze štací.

Máma, táta a Háta

Herectví si zvolil Filip Tomsa k překvapení i dnešní spokojenosti rodičů. „Moje mamka léta pracovala ve školce a pak v dětském domově. Táta je státní úředník a ani nikdo z příbuzenstva se žádné umělecké činnosti nevěnuje. Rodiče mě vždycky podporovali ve všem, co jsem dělal a dělám. A vždy mi přáli, aby se mi dařilo. Ale když mi přišlo, že mě opravdu vzali na hereckou školu, trochu se zděsili z toho, jaká mě asi čeká budoucnost...“

Filip Tomsa

Když mi přišlo, že mě opravdu vzali na hereckou školu, trochu se zděsili z toho, jaká mě asi čeká budoucnost...

FOTO: Milan Malíček, Právo

Filip má dnes - po letech v Mladoboleslavském divadle - radost i ze stálého angažmá ve Vinohradském divadle, kde sice na ty velké role ještě čeká, ale zase má čas na jinou - televizní (seriál Ordinace v Růžové zahradě) a filmovou (Kvaska) práci. Rád také účinkuje po celé republice s divadelní společností Háta. Nejnověji na téměř muzikálovém představení Světáci, kde hraje jednoho ze tří hlavních mužských protagonistů (filmovým představitelům legendárního českého filmu se nepodobá ani jeden). Nicméně se Filip v Praze už dávno rozkoukal, přičemž na své dětství na vesnici nedá dopustit.

Kuchyňka je součástí prvního podlaží mezonetového bytu.

Kuchyňka je součástí prvního podlaží mezonetového bytu.

FOTO: Milan Malíček, Právo

„I dneska rád jezdím našim pomáhat s domácími zvířaty a užívám si tam i nekončících stavebních a údržbářských prací. Teď se zrovna vypořádáváme s tepelným čerpadlem. Fyzická práce mi opravdu nevadí. Naopak. Vyrůstal jsem v Bezně, asi deset kilometrů od Mladé Boleslavi. Tady na Žižkově je to pro mne druhý domov a obě lokality rád střídám. Do patnácti let jsem žil na vesnici a téměř z ní nevytáhl paty. Přechod do Prahy byla veliká změna, ale myslím, že jsem ji potřeboval.“

Zázemí a plány na návrat

Filipovu praktičnost dokládá i drobné dolaďování detailů interiérů, kdy si např. namontoval místo jednoho světla v koupelně reproduktor. Rozsvítíte a zároveň zapnete muziku z hi-fi věže v obýváku. Nebo si nechal udělat dvě dřevěné zásuvky, aby využil prostor pod prvními stupínky dřevěného schodiště.

Zákoutí obývacího pokoje

Zákoutí obývacího pokoje

FOTO: Milan Malíček, Právo

„Většinu času jsem tady prožil s bývalou přítelkyní, takže ženská ruka se na interiéru určitě také podepsala. Něco je teď i mamčina ruka - velikonoční zajíčky bych si sem určitě sám nedával,“ konstatuje Filip a zrovna tak se hlásí ke svým kořenům:

„Jednou bych se opravdu rád vrátil k nám na venkov. To je pro mne asi důležité a do budoucna s tím počítám. Není to na kilometry daleko, a když jsou rodiče na dovolené, jezdím tam zalévat zahradu a krmit psa, slepice, králíky… Pravda, přejíždět každý den tam a zpět unaví.“

Prostorný obývací pokoj může zdobit i velký obraz. Nevyznávám žádné náboženství a v tomto smyslu nejsem věřící, ale je pravda, že buddhismus by mi byl asi nejbližší a mám ty atributy rád.

Prostorný obývací pokoj může zdobit i velký obraz. Nevyznávám žádné náboženství a v tomto smyslu nejsem věřící, ale je pravda, že buddhismus by mi byl asi nejbližší a mám ty atributy rád. I jako dekoraci, která mě uklidňuje, ale hlubší filozofii v tom nehledejme.

FOTO: Milan Malíček, Právo