Paní Jarmila by mohla být v rámci poetiky příběhu kastelánkou, ale víme, že je provozní vedoucí tamního hotelu. Ale je i nadšenou fotografkou (vzpomínky na dětství evokují i časy, kdy si sama vyvolávala fotografie v domácí černé komoře). Dnes často chodívá po areálu i v jeho okolí s digitálním fotoaparátem a snímky z jejího archívu se dostaly i na oficiální pohlednice z Hrubé Skály.

Hradby a cimbuří – spojující i jednotlivé skalní útvary – jsou z pískovce dovezeného z Českého středohoří. Je pevnější a odolnější než místní kámen.

Hradby a cimbuří – spojující i jednotlivé skalní útvary – jsou z pískovce dovezeného z Českého středohoří. Je pevnější a odolnější než místní kámen.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

„Nejraději tu mám úžasná jara – čerstvá zeleň buků a borovic je nádherná kombinace! Jako dítě jsem tu prožívala tolik času, že mi ani nepřišlo, že jsme na nějakém zvláštním místě. V roce 1961 mi byly čtyři roky a otec tu byl správcem. Ale vždy se mi tu líbilo, a na tom se nic nezměnilo. Stačí zvednout hlavu a vnímat okolní přírodu. V každém ročním období! Pořád se kochám.“

Od rekreace po konference

Do práce to má z nedaleké obce Rovensko pod Troskami autem sedm minut. „Přivdala jsem se do rodinného baráku na vršku, ke kterému patřilo i větší hospodářství – pole, ovce, kráva, krůty, kachny. Seno se sušilo od května do září, dnes máme už jenom králíky, prase… Nedovedu si představit, že bych se po práci tady starala ještě o zvířata,“ usmívá se paní Jarmila a zve nás do další ze zámeckých komnat, ne vždy přístupných veřejnosti.

Jarmila Houšková tu má od všeho klíče.

Jarmila Houšková tu má od všeho klíče.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

„Po mateřské jsem se sem vrátila a jsem tu už sedmnáctý rok.“

Srovnávání dob odborářských rekreací a dnešních tzv. teambuildingů se nabízí, ale na Hrubé Skále v tom prý až zas tak velký rozdíl není. Pravda, na dříve opomíjeného Valentýna měli letos zamilovaní zadány všechny pokoje. A stále více tu jsou oblíbenější, vedle různých konferencí, i svatební hostiny včetně obřadů na hradbách s výhledem do okolí.

Na každém zámku musí být kouzelné zrcadlo

Na každém zámku musí být kouzelné zrcadlo.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

I zrcadlo ví, že kouzlo starých věcí umocní hra barev. A nejen na zámku.

I zrcadlo ví, že kouzlo starých věcí umocní hra barev. A nejen na zámku.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

„V místnosti, kam se rovnou z valníku sypaly brambory přivezené z nedalekého JZD, je dnes vinný sklípek a v prostorech s klenutými stropy, kde se skladovala zelenina, je dnes malá kavárna otevřená i pro ty, kteří se přijdou podívat jen na nádvoří.“

Na Hrubé Skále se postupně i dříve nevyužívané prostory zvelebují a modernizují. Jemně, při zachování původního rázu. V každém případě ozdobou každé místnosti zůstávají skvostné výhledy na blízké skály i malebné horizonty. Ach, ta panoramata, až se chce napsat!

I takto může vypadat hotelová chodba.

I takto může vypadat hotelová chodba.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Osobitý apartmánek byl zařízen i v bývalé dílně (opět s klenutými stropy) a skladu s okny pár metrů nad skálou. Výměnou okna za dveře vznikl vstup z ložnice na malou terásku nalepenou na skalní stěnu. Veliká romantika!

Jedinečnost místa

„Když jsem tu deset let nebyla – v době, kdy byly děti malé, tak jsem se sem ve vzpomínkách pořád vracela. Je to tu vlastně můj druhý domov. Znám to tu od půdy po sklep. Samozřejmě mám vztah i k filmovému Bajajovi. Pohádka se tu promítala rekreantům a viděla jsem ji snad každý týden. Pamatuji si, kde tu měli herci šatnu, maskérnu.“

Ze sklepní místnosti, kde byly dříve brambory, vznikl sklípek vinný.

Ze sklepní místnosti, kde byly dříve brambory, vznikl sklípek vinný.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Kameramani přijíždějí na Hrubou Skálu rádi i dnes. Nedávno se tu natáčel videoklip Kamily Nývltové.

„Zámek je zámek, není to obyčejná budova s hotelovými pokoji. Jestli jsem se tu někdy bála? Snad ani ne. I když se občas někdo zeptá, jestli tady straší.“

Každý výhled tu má své kouzlo, ale posedět na terásce je možné jen u tohoto apartmánku. V dnešní ložnici byla dříve dílna.

Každý výhled tu má své kouzlo, ale posedět na terásce je možné jen u tohoto apartmánku. V dnešní ložnici byla dříve dílna.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Jediný salonek, ve kterém zůstal „hraběcí“ nábytek.

Jediný salonek, ve kterém zůstal „hraběcí“ nábytek.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Před časem tu ale přece jenom měla jedna paní zážitek, že ji prý museli málem křísit: jisté je, že nešlo o žádnou duchařinu. Ve sklepení pod věží, kde je dnes i kotelna, sídlí kolonie stovky netopýrů. Ochránci přírody přesně přepočítaná a sledovaná. Jenže jednou si zvířátka popletla cestu domů, a otevřeným oknem vlétla do hotelového pokoje a zkušeně si ustlala pod stropem!

Romantický most přes minulost

Zámek byl původně hrad Skála, založený zřejmě v roce 1353 Hynkem z Valdštejna. Přístup k němu vedl pouze po padacím mostě – hrad byl důležitým správním i vojenským střediskem. Dnes je na jeho místě most kamenný, zdobený barokními sochami z roku 1725. Jedna z nich zobrazuje sv. Vavřince, patrona archivářů, cukrářů, hasičů, hostinských, knihovníků, kuchařů, pivovarníků, pradlen, sklenářů, správců a studentů. Ti všichni přicházejí na Hrubou Skálu i dnes. Takže zůstává na správném místě.

„Při zařizování interiérů jsme spolupracovali s designéry i architekty.“

„Při zařizování interiérů jsme spolupracovali s designéry i architekty.“

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Majitelé se tu v historii často střídali. Až v roce 1821 od Valdštejnů hrad koupil hrabě Aehrenthal. Jeho rodina tu bydlela až do roku 1945.

V polovině 19. století získala Hrubá Skála vzhled dnešního gotického zámku. A dnes zase úplně jiného majitele. O využití prostor se stará společnost Hotelonline, a. s. A mezi jinými i paní provozní Jarmila Houšková, které se tu nepřestává líbit a už se těší, jak se okolní lesy a louky už brzy zazelenají.

Romantici si tu jistě dovedou představit svatební obřad zalitý sluncem.

Romantici si tu jistě dovedou představit svatební obřad zalitý sluncem.

FOTO: Petr Hloušek, Právo