„Určitě je atypické bydlení pro mne jednak výzva (už dříve jsem uvažoval o tom, že bych podobné bydlení navrhoval, takže testuji na sobě, jak se v tom bydlí) a jednak je zajímavé zkoušet různé principy interiéru. Dělicí příčky, kuchyně…Třeba schodiště ve standardním bytě nemáte,“ říká náš hostitel, když si v hovoru automaticky sedá na své oblíbené místo na schodech.

Každé zákoutí je využito a design kuchyňské linky koresponduje s dalším vybavením bytu.

Každé zákoutí je využito a design kuchyňské linky koresponduje s dalším vybavením bytu.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

„Ty původní byly smrkové, jako chalupářské. Moc se sem nehodily. A nebyly ani pohodlné. Teď jsou z kombinace dřeva a kovu a ladí s kuchyňskou linkou. Podle svého jsme si udělali i koupelnu. Místo vany jsme udělali pohodlný sprchový kout a vejde se tam i pračka.“

Pan architekt nejraději sedává na schodech, odkud má nejlepší přehled o dění v bytě.

Pan architekt nejraději sedává na schodech, odkud má nejlepší přehled o dění v bytě.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

Daň za osobitost

Každý loft má punc originálnosti a tento je zajímavý i opravdu velkými okny. Světlo do dvoupodlažního bytu vstupuje vlastně celou jeho jednou stranou a zaplavuje všechny kouty (kromě předsíně a koupelny).

Takový jeden velký, propojený prostor má své kouzlo, ale život s dítětem si přece jen vyžádal dobudování příček. „Když dole spí dítě, musíme se nahoře přizpůsobit chybějící zvukotěsnosti, takže se na televizi dívám se sluchátky na hlavě. Jde jen o zvyk. A žádné jiné zvukové aparatury tady nemáme.“

Průčelí bytu tvoří velká okna. Více zdobných předmětů v minimalisticky zařízeném bytu netřeba (vlevo). I schody jsou nové, přesně podle představ majitelů.

Průčelí bytu tvoří velká okna. Více zdobných předmětů v minimalisticky zařízeném bytu netřeba (vlevo). I schody jsou nové, přesně podle představ majitelů.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

Věrní a pozorní čtenáři si možná pamatují naši návštěvu u herečky Moniky Zoubkové-Dočekalové. S naším dnešním hostitelem jsou sousedé v jednom domě a architekt Cieśla je autorem obou interiérů. V tom svém vsadil na minimalismus. Kov a dřevo jsou hlavními materiály použitými při dolaďování jeho interiéru.

„Dělám rád interiéry tak, aby hrály s celou budovou, ve které jsou. Červená barva stěny za kuchyňskou linkou je tedy inspirována barvou fasády domu. Obklad příčky (cetris, cementotřísková deska, která je z dřevěných štěpek a z cementu), rozdělující přízemí bytu na dvě části, zase koresponduje s částí fasády u vstupu domu, kde je také použit.

Podlahu jsem zvolil podle toho, aby byla odolná vůči všemu, takže je teaková. Když se poškrábe, může se přebrousit. Vidíte, že tu jezdí syn ve šlapacím autě a zatáčka už je poškrábanější,“ usmívá se otec tříletého synka.

Cetrisové desky ozvláštňují dělící stěnu. Lze je snadno odmontovat a případně nahradit jiným materiálem.

Cetrisové desky ozvláštňují dělící stěnu. Lze je snadno odmontovat a případně nahradit jiným materiálem.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

Byt má v prvním podlaží sedmačtyřicet metrů čtverečních, v druhém pětatřicet. V součtu se vzdušností a prosvětleností prostoru vytváří opravdu jiné bydlení, než třeba v paneláku.

„Interiér jsme zařizovali hlavně pro večerní atmosféru, protože přes den jsme tady minimálně. Osvětlení má své kouzlo, které teď nevynikne. Nemáme tu sklepy, takže jsme museli promýšlet úložný prostor v bytě. Řešením byly vestavěné skříně.

Vždy záleží na tom, jaké má člověk požadavky. Tady jsem začínal s tím, že dnešní dětský pokojík měl být obývací pokoj,“ konstatuje Jan Tomáš.

Čtvrtá stěna ložnice je dodatečně zhotovena ze skleněných tabulí, které odstraňují nevýhodu loftu (chybějící zvukotěsnost) a přitom nepopírají jeho efektnost (volný prostor).

Čtvrtá stěna ložnice je dodatečně zhotovena ze skleněných tabulí, které odstraňují nevýhodu loftu (chybějící zvukotěsnost) a přitom nepopírají jeho efektnost (volný prostor).

FOTO: Václav Jirsa, Právo

Minimalismus ve velkém

„Jsme tady tři roky, jedni z prvních nájemníků. Od začátku jsme sledovali dokončovací práce. Ještě jsme stačili udělat před nastěhováním některé věci po svém. Stejná podlaha prochází z předsíně i do koupelny, aby se opticky zvětšila plocha prostoru.

Stavební firma byla v tomto případě vstřícná a mé zásahy, oddalující předání bytu, nevadily. Na rozdíl od jiných společností, u kterých nemáte šanci dělat něco před převzetím bytu. Teprve pak například znovu sekáte elektroinstalaci a vlastně děláte rekonstrukci v novém. Minimalismus je můj styl. A všechno schovat, aby to bylo nenápadné.

Sice už dneska někdy chápu pojem minimalismus jako nadávku, protože se setkávám s lidmi, kteří ho berou jako označení pro něco velmi nudného. Ale já se snažím vytvářet projekty, interiéry s odkazem na tradici z dvacátých let, kdy se interiér dotvářel tak, aby vše spolu hrálo a nevytvářely se kontrasty.

Vše se naopak uvádělo do harmonie. Aby se člověk na konci netrápil s tím, že navrhl něco úplně jiného, než je na druhé straně pokoje.“ Manželka je grafická designérka, takže se při zařizování doplňovali. „Ona se spíš stará o dekorace.“

Koupelna s WC není největší, ale poskytuje pohodlí.

Koupelna s WC není největší, ale poskytuje pohodlí.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

Finská inspirace

Architekt Cieśla samostatně pracoval už na škole, takže přechod ze studia do pracovního života byl pro něho prý celkem snadný, protože už měl rozjetou praxi. V kanceláři archicraft se s kolegou věnují projektování budov i zařizování interiérů.

„Klientům se snažíme přizpůsobit, ale když už to jde mimo naše estetické vnímání, je lepší ve spolupráci nepokračovat. Nic nediktujeme, ale snažíme se klienty vychovávat k tomu, aby se jim to, co pro ně vytvoříme, líbilo i za pět let a nebyla to čistě náladová záležitost. Souvisí to i s praktičností.“

Častěji spolupracují s mladými lidmi, kteří cestují a ve světě vidí, jak je také možné stavět a bydlet. „I když třeba nemají nijak velký rozpočet, tak si pro radu přijdou. Průměrný věk našich klientů je kolem pětatřiceti, čtyřiceti let. Když jsou starší, jde většinou o cizince, kteří si tu zařizují bydlení,“ konstatuje dvaatřicetiletý Tomáš, rodák z Finska, který si vzal za ženu Brazilku.

Poličku na knihy lze zároveň využít jako zábradlí.

Poličku na knihy lze zároveň využít jako zábradlí.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

Seznámili se v Praze při sledování MS ve fotbale. („Ocitli jsme se na stejné oslavě vítězství Brazílie.“) „Otec je Fin a matka Češka. Ale i když jsem se ve Finsku narodil, tak jsme sem dvakrát do roka jezdili a já uměl vždycky obě řeči stejně dobře. Po převratu jsme se sem v roce 92 přestěhovali nastálo.“

Výzvy a rozdíly

Jan Tomáš Cieśla je samozřejmě hodně ovlivněn finskou architekturou, používáním přírodních materiálů a jejich strohostí vůbec. Připouští, že jde spíš o cítění prostředí, protože se do Česka přestěhoval, když mu bylo šestnáct.

Knihovna velice hezky pasuje do okolí.

Knihovna velice hezky pasuje do okolí.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

„V určité části mi Finsko chybí dodnes, tak si to kompenzuji v práci, kdy rád používám dřevo, kov…Tady v bytě jsou z umělých materiálů jen kuchyňská dvířka -z laminátu, který je levnější.

V Praze mě mrzí, že se dnes staví rodinné domky tak, jak se dřív stavěla paneláková sídliště. Velký rozdíl v tom nevidím. Postaví se padesát baráčků a žádné služby, nic. To se snažíme měnit. Výzvou jsou také proluky v Praze. Jak v centru, tak třeba na Žižkově. Všude by mohly být místo kanceláří byty.“