„Už jako miminko jsem do Jevan jezdil, protože tu měli rodiče mnohokrát přestavovanou vilku z roku 1935. Krátce tu bydleli už po válce, protože jejich byt na Vinohradech byl vybombardovaný. Z obce pocházel i děda, a taky je tu všude kolem spousta Moravců,“ vzpomíná náš hostitel, vlastním jménem Moravec. Prožíval tu prázdniny. V době studia na vysoké škole i po něm žil v Praze intenzivně i bez peněz.

Z otce na syna(y)

„Když mi rodiče dali kus zahrady, tak to už byl impuls začít tady postupně stavět taky. A ještě později se mi podařilo koupit zpátky zadní díl zahrady, který otec kdysi prodal. Teď jsme tady všichni pohromadě a je to tak nejpohodlnější.“

Projekt na dům vypracoval architekt a herec Divadla Sklep David Vávra tak, aby zapadl do prostředí.

Šikovně zakryté zápraží poskytuje i místo k posezení a je mezičlánkem mezi domem, který ještě opticky oživuje, a zahradou..: Šikovně zakryté zápraží poskytuje i místo k posezení a je mezičlánkem mezi domem, který ještě opticky oživuje, a zahradou.foto: Právo/Václav Jirsa

„Ale my jsme mu zkazili vnitřek, protože on tam měl elegantně vymyšlené točité schodiště středem domu kolem centrálního krbu. Bylo to krásné, ale ne pro tolik lidí. A to jsme ještě měli jen tři kluky. Místního praktika jsme nechali, aby interiér rozparceloval tak, aby se tam vešlo co nejvíce oddělených místností.

Takže vznikl kompromis. Do výšky jsme šli proto, že parcela měla původně jen 650 metrů. Přízemní dům je sice energetičtěji mírně náročnější, ale zase se tam nemusí do schodů. A ty já, než se vypravím, vycházím do pracovny několikrát, protože tu zapomenu mobil, tu šňůru do počítače...

Obytné přízemí nepostrádá pohodlné sezení u televize. Stěny zdobí zapůjčené obrazy Ričího Němčoka z bývalého klubu Bunkru. Autorem je i Vlasta Třešňák. .: Obytné přízemí nepostrádá pohodlné sezení u televize. Stěny zdobí zapůjčené obrazy Ričího Němčoka z bývalého klubu Bunkr. Autorem je i Vlasta Třešňák. foto: Právo/Václav Jirsa

Ale zase je v podkroví klid. Různě tady s klukama mizíme. Speciálně syn Mikoláš vychází, když my jdeme spát. Protože ho dole jinak svojí činností rušíme. On se rád dívá na sportovní přenosy a překážíme mu, když si dělá jídla a do toho se ptáme, jak studuje a takové nepříjemné věci, takže vyčkává a vychází na noc, a pak samozřejmě těžko vstává.“

Tlustá čára za městem

Za originální texty Fanánkovi vděčí například nesmrtelné duo Těžký Pokondr, ale ještě předtím třeba i zpívající Šmoulové, a také libretisti nejednoho v Praze hraného muzikálu. Kde tento kapacitní člověk tvoří? Viděli jsme tu místnost. Nechybí v ní pracovní stůl s počítačem a kanape.

K bydlení na kraji lesa Fanánek nad kávou později v oblíbeném hostinci na návsi dodává, že rodině opravdu stojí za to žít tady. „I když ty velký jsou naštvaný, protože dojíždění do pražských škol trvá dlouho. Hlavně přes Uhříněves, i když autobusů jezdí dost. Doprava je příšerná, protože silnice je pořád stejně tlustá, jak bývala.

Mistrova pracovna nepostrádá postel. .: Mistrova pracovna nepostrádá postel. foto: Právo/Václav Jirsa

To znamená úzká, protože přibývají auta najíždějící ze satelitních městeček. Místo padesáti minut podle jízdního řádu jede autobus hodinu a půl. Ale já už bych v Praze asi nebyl. Stačí, že tam mám co zařizovat,“ pochvaluje si neoblomně specifickou vesnici poměrně blízko Prahy.

Fanánek – Jevany

Dvaačtyřicetiletý Fanánek také přiznává, že už v Jevanech prostě cítí své kořeny a jeho patriotismus nakonec potvrzuje i název sólové desky, kterou vydal po dlouhých patnácti letech.

Jmenuje se Fanánek – Jevany a obal, nepostrádající úžasně zakomponovaný letecký snímek osady, to jen dokládá. „Natáčeli jsme v Tuchoměřicích u Michala Šenbauera, a ten tam má také příjemné bydlení. V keltském prostředí to bylo příjemné. Nahrávání tam o víkendech šlo tak nějak samo.“

Lou Fanánek Hágen..: Lou Fanánek Hágen.foto: Právo/Václav Jirsa

Fanánkův dům zdobí nová fasáda, protože tu původní podmáčela voda ze špatně upevněných okapů. Ale jinak dům slouží tak, jak bylo plánováno, a originální střecha se špicemi arkýřů na všech čtyřech stěnách zůstává jeho ozdobou a korunou.

„S Vávrou se známe strašně dlouho. Když jsme v Braníku chtěli do hospody, tak už tam Sklepáci měli zarezervovaný salónek, až přijdou z divadla. Trochu nás štvali, protože my jsme si neměli kam sednout, když byla hospoda narvaná. Pak nás začali brát mezi sebe. To je tak pětadvacet let.“