Test Suzuki Swift Sport: potřebuje vytočit

Při představě tří stovek kilometrů nutných ujet během jednoho deštivého zářijového odpoledne, se autorovi tohoto testu za volant Swiftu Sport příliš nechtělo. Cesta, která vedla zhruba z jedné třetiny po dálnicích a skoro z poloviny po okreskách první a druhé třídy, nakonec právě v těchto částech nebyla vůbec nudná.

Právě okresky jsou totiž místem, kde vynikne v dnešní době unikátnost tohoto vozu, na dálnicích a ve městě jeho kouzlo moc nefunguje.

V Maďarsku vyráběný Swift Sport i přes tvrdší podvozek dovede být vcelku komfortním společníkem. Pravda, zejména větší nebo příčné nerovnosti posádka pocítí tvrdým bouchnutím, běžné nerovnosti ale tlumiče odfiltrují docela dobře.

Podvozek popisovaného auta naštěstí není prkenný a dobře kopíruje profil silnice. Swift nemá problémy s přenášením hmotnosti, také náklony jsou v oblouku v normě.

Na okresních silnicích je zkrátka zábavný a dává vzpomenout na devadesátá léta – jednoduché, lehké auto s točivým (byť ne moc výkonným) motorem.

Ostatně, podvozek a nízká hmotnost patří k tomu nejlepšímu, co Swift Sport může svým majitelům nabídnout. I přes přeposilované řízení se velmi dobře „šoféruje“, nedotáčivost přichází velmi zvolna, ohlášená zpravidla pískajícími předními pneumatikami. Swift nabídne velmi dobrou stabilitu a jistotu i při rychlostech blízkých jeho maximálce (195 km/h).

Motor s interním kódem M16A je klasicky umístěn vepředu napříč a pohání přední kola. Jde o ten samý atmosférický čtyřválec s proměnnou délkou sacího potrubí, variabilním časováním ventilů a objemem 1,6 litru, který najdete i v třídveřové verzi.

Motor nabídne výkon 136 koní (100 kW); dosahuje jej až při 6900 otáčkách. Točivý moment má hodnotu 160 Nm při 4400 otáčkách.

V rychlostech nad 120 km/h se projeví vyšší motorický a aerodynamický hluk, na cestování po dálnicí sportovní swift stavěný není. Ostatně na šestý rychlostní stupeň točí motor při tachometrových 120 km/h 3000 otáček. To je opravdu hodně, jakkoliv při normální jízdě se mimo město dá spotřeba paliva srazit lehce nad šest litrů.

Atmosféricky plněný čtyřválec toho v nízkých otáčkách mnoho nepředvede, výrazněji ožívá při 4000, a to už pak za drnčivého zvuku letí ručka otáčkoměru až k sedmi tisícům.

Ostatně, plný plyn na vytočenou trojku nebo čtyřku je v podání popisovaného auta velmi působivý. Na dvojku se dá jet 90, na trojku 140 a na vytočenou čtyřku už jedete rychlostí 180 km/h. Spolehnout se můžete na dobře dávkovatelné kotoučové brzdy (vpředu s vnitřním chlazením).

Pětidveřová verze přináší větší praktičnost, koupit lze i třídveřové provedení. Od běžného swiftu se oba sportovně laděné modely liší jenom v detailech - falešným zadním difuzorem s dvěma integrovanými koncovkami výfuku, výraznější přídí a spoilerem na víku pátých dveří. Vybírat lze celkem z deseti barev karoserie.

Interiér je tradičně jednodušší, ale celkově přehledný a snadno ovladatelný. Ruční brzda v testovacím autě byla rozbitá – její účinek se projevil pouze při plném vytažení. Výtečné jsou sportovní sedačky s tvrdší výplní a dobrým bočním vedením.

Škoda jen, že sedadlo nejde spustit níže, stěžovat si budou také prostorově výraznější řidiči, kteří se do poměrně úzkého prostoru mezi bočnicemi jednoduše nevejdou.