Test Volkswagenu Polo 1.0 TSI R-Line: Městský švihák ve sportovním

Červená wolfsburská krabička vypadá na velkých kolech docela dobře, říkám si, když k ní přicházím. Bezklíčový přístup je příjemným detailem, ovšem za téměř 9 tisíc korun. A kola stojí dvaadvacet.

Nejpodstatnější prvek designu boků auta, lichoběžníkovitý prolis pod okny v červené barvě (za čtyřtisícový příplatek), není moc vidět.

Některé detaily se povedly, např. zadní spoiler nebo světla, ve kterých lze jasně rozeznat písmeno P. Bohužel, strašně plýtvají místem, takže blinkr a couvačka jsou menší, než by být musely, a mlhovka je jen jedna. A na nárazník, na komicky falešné koncovky výfuku, se ani nedívejte.

Skáču dovnitř a vítají mě dva displeje - ten uprostřed je standardem, digitální budíky jsou za 9 tisíc navíc. Sedačky, byť trochu tvrdé, mají slušné boční vedení a jsou docela pohodlné. A se svými 184 cm si sednu „za sebe” a u kolen si nemám příliš nač stěžovat. Nad hlavou ale nemám místo téměř žádné.

Polo se vyvarovalo ergonomické chyby některých Volkswagenů a ovladač zrcátek má vodorovně, nikoliv ze strany na dveřní výplni. Vznikl tu ale jiný faul, okénko blinkru v plastu zrcátek. Je těsně vedle indikátoru auta v mrtvém úhlu (funkce za příplatek 7 tisíc, ale tuhle vynechat nechcete) a bliká úplně stejnou barvou, takže v periferním vidění není jednoduše poznat, co vám auto zrovna říká.

Zbytku ale není moc co velkého vytknout, alespoň po ergonomické stránce. Středový panel je natočený na řidiče a vedle displeje jsou virtuální tlačítka pro snadné a rychlé přepínání mezi funkcemi infotainmentu.

Ve výbavě je navigace za 19 tisíc korun, naopak podpora pokročilého zrcadlení smartphonu za 5 tisíc chybí - a tu bych ve městě, kam tohle auto primárně míří, využil mnohem více.

Navigace sice má dobrá data o dopravě, když jí nabídnu internet pomocí hotspotu svého telefonu, ale neumí s nimi pracovat tak dobře jako aplikace Waze. Myslete na to při konfiguraci.

Panel klimatizace se dvěma kolečky k ovládání teploty je také použitelný skvěle, ale systém mi v automatickém režimu fouká příliš silně na hlavu.

O kousek níže kvituji dva porty USB, ale jsou příliš utopené a prsty špatně dosažitelné.

K čemu nelze mít výhrady, je kvalita zpracování - tady si Volkswagen dlouhodobě drží velmi vysoký standard a model Polo není výjimkou. Žádný knoflík nepůsobí, jako by mi měl zůstat v ruce, na všechno pohodlně dosáhnu a je to prstům příjemné. A nikde na očích nejsou žádné laciné detaily.

Tlačítkem u voliče převodovky startuji tříválec pod kapotou a přichází charakteristické zavrčení. Pod kapotou je litrové TSI o výkonu 115 koní, známé z nejednoho produktu VW Group; R-Line je jen výbava, a to nejsilnější, co je do ní k mání, je právě tenhle agregát.

Jeho největší výhoda je v nízké hmotnosti. Příď mění směr rychle a ochotně, a to i na zimních pneumatikách za poměrně vysokých teplot. Ve městě to je požehnáním - auto je příjemně hbité a vejít se do kdekteré mezírky není problém. Jen je třeba počítat s určitou prodlevou reakcí převodovky DSG na povely plynem.

Právě ta je dost možná nejslabším článkem pohonného ústrojí. Kromě toho, že jí trvá rozjezd, taky občas dokáže s autem dost škubat. Horší ale je, že snad v honbě za co nejnižšími emisemi motor dost podtáčí, což se mu citelně nelíbí.

Velmi často musím levým pádlem o kvalt podřadit, zejména do kopce. Sportovní režim to neřeší, protože v něm převodovka naopak nechá motor zbytečně vytáčet.

Když víc přišlápnu plyn, tenhle problém zčásti zmizí, ale objeví se jiný - relativní nedostatek výkonu. Ve městě si toho nevšimnete, na městský provoz má tohle auto síly dostatek; znát je to až za značkou „konec obce”, pokud z ní chcete trochu svižněji zrychlit. Podvozek tak nemá moc práce, na danou třídu auta na silnici drží velmi dobře a je i kvalitně odhlučněný.

Ve výbavě je adaptivní tempomat, který dokáže auto zastavit i rozjet, a tak mu není moc co vytknout.

Na rozpacích však jsem z digitálního přístrojového štítu, který umí zobrazit rychlost na dva způsoby, ale budík není dobře čitelný a číslo v pravém dolním rohu je příliš daleko linii pohledu. Že umí zobrazit teplotu oleje, je skvělé, ale kostičkový palivoměr je extrémně nepřesný.

Sedím nad digitálním papírem a přemýšlím, jak VW Polo uzavřít. Protože je objektivně autem dost dobrým na to, aby drtivé většině své cílové skupiny skvěle sloužilo. Jenže já na něm nacházím příliš detailů, kvůli kterým bych ho ve své garáži určitě nechtěl.

Kromě zmíněných výše, čím déle se na něj dívám, tím víc mi dochází, že se mi vlastně vůbec nelíbí, navzdory prvnímu dojmu. Není to proporcemi, ale spíš v oblasti kolem předních světel a hlavně v prolisu těsně pod okny, který v zrcátku vypadá přinejmenším zvláštně.

Dlouho jsem nemohl přijít na to, co mi tahle část auta připomíná, ale už to vím - Hyundai Matrix, neuvěřitelně ošklivé MPV z první dekády 21. století.

A proč jsem u některých prvků výbavy zmiňoval jejich cenu? Protože příplatky vyhnaly sumu tohoto konkrétního kousku nad 700 tisíc korun, což je za auto téhle třídy děsivě moc.

Dokázal bych v konfigurátoru naklikat dvousetkoňové GTI, které by díky absenci zbytečností bylo o 90 tisíc levnější. Nebo bych šel k Suzuki, koupil Swift Sport a zbylo by mi na holou skladovou fabii.