Kolejnice byla instalována do zhruba 2 km dlouhého úseku veřejné silnice nedaleko švédského hlavního města Stockholmu. Není to moc, pravda, ale v současném stadiu je nutné vyzkoušet, zda systém může fungovat i mimo testovací polygon.

Silnice spojuje stockholmské letiště Arlanda s nedalekým logistickým centrem. Jedním z prvních vozidel, které ji vyzkoušelo, byl nákladní vůz logistické firmy PostNord, přestavěný z naftového pohonu na elektřinu, píše web novin The Guardian.

Testovací nákladní vůz na silnici vybavené nabíjecí kolejnicí

Testovací nákladní vůz na silnici vybavené nabíjecí kolejnicí

FOTO: eRoadArlanda

Na povrchu silnice žádná elektřina neproudí. Technologie nabíjení, označená Elways, funguje jako zásuvka. Až po připojení nabíjecího ramene začne elektřina proudit do vozu.

Kolejnice detekuje, kde se nabíjecí rameno nachází, a je aktivováno v padesátimetrových úsecích. A v případě zaplavení silnice sněhem, solí a břečkou není napětí na povrchu vysoké - údajně jen jeden volt.

Za projektem stojí konsorcium eRoadArlanda. Podle jeho šéfa Hanse Sälla je možné upravit stávající silnice i stávající vozidla pro tuto technologii nabíjení. Výhoda je nasnadě - auta nebudou potřebovat baterie s velkou kapacitou, které jsou těžké a hlavně drahé.

Instalace nabíjecí kolejnice do silnice

Instalace nabíjecí kolejnice do asfaltu

FOTO: eRoadArlanda

Cena instalace jednoho kilometru nabíjecí kolejnice je 1 milión eur, tedy asi 25,3 miliónů korun. Není to málo, ale v nákladech na rekonstrukci povrchu vozovky, kterážto příležitost se pro instalaci kolejnice jeví jako nejlepší, taková částka nemusí tvořit velký díl.

Není nutné elektrifikovat každý metr silnic, říká šéf konsorcia

„Pokud elektrifikujeme 20 tisíc kilometrů dálnic a hlavních silnic, bude to stačit. Vzdálenost mezi hlavními silnicemi nikdy není více než 45 kilometrů a tuto vzdálenost už dnes umí elektroauta urazit bez nutnosti nabíjení. Podle některých názorů by stačilo elektrifikovat i jen 5 tisíc km,” dodává Säll.

Ve své podstatě je tedy kolejnice trolejí, jakou používají tramvaje, jen je umístěna ve vozovce. Právě díky tomu je možné k jejímu použití upravit jak náklaďáky, tak i osobní auta či autobusy.

Testovací nákladní vůz na polygonu vybaveném nabíjecí kolejnicí

Testovací nákladní vůz na polygonu vybaveném nabíjecí kolejnicí. Všimněte si oranžového "pantografu" vespod vozidla, připojeného do kolejnice.

FOTO: eRoadArlanda

Ve Švédsku byl podobný systém zprovozněný už v roce 2016, ale ten byl užitečný jen náklaďákům a autobusům, protože byla elektřina vedena v troleji nad silnicí. Osobní auto na ni tedy nedosáhlo.

I systém kolejnice ve vozovce má svá úskalí. Nedozvídáme se například, jaká je odhadovaná životnost kolejnice a nabíjecího ramene, které je součástí automobilu. Neznáme také náklady na instalaci ramene do auta.

A byť se rameno dokáže odpojit při předjíždění, stále zbývá otázka nutnosti náhlé změny směru - vyhýbacího manévru. Na předjíždění totiž je pro elektroniku snadné se připravit, na nečekanou událost typu překážky ve vozovce nikoliv.

S tím souvisí i nutnost vést vůz tak, aby kolejnice byla do jisté míry přesně pod systémem ramene na spodku vozidla. Rameno jistě má nějakou možnost posuvu do stran, ale dá se předpokládat, že tato technologie nabíjení potřebuje spolupracovat s autonomním řízením, nebo aspoň s aktivním asistentem jízdy v pruzích, který vůz povede správnou stopou.