Autonomních aut, tedy vozidel bez řidiče, jezdí po světě už mnoho. Kdybychom všechny sečetli, pravděpodobně bychom se dostali už k třícifernému číslu. Jenže všechny jsou nyní provozovány na speciální povolení. Jedno každé auto musí být přihlášeno, registrováno, těžce pojištěno a pak povoleno pro provozování na pozemních komunikacích. Ale i tak musí auta mít obsluhu, která může kdykoli během jízdy převzít řízení.

Pokud obsluha není, nesmí na silnice. Vozy jsou pak provozovány na soukromých pozemcích, třeba v areálech firem. Takovým příkladem je americký Easymile, který provozuje mikrobusy v byznys centru v americkém městě San Ramon. Na silnice dosud mikrobusy nesměly, protože neměly ani volant, za který by mohl nějaký řidič v případě nouze vzít.

O autonomních vozech jsme ještě psali:
Uber v Pittsburghu testuje samořídící taxíky
Už ani traktory nepotřebují řidiče
Kdo chce samořiditelné auto? Majitelé mercedesů a infiniti
První robotický vůz se chystá na premiérový závod

Nový zákon však upravuje pravidla provozu na pozemních komunikacích pro autonomní vozidla. Nově je možné provozovat vozy i bez obsluhy, ale na předem vyznačených místech. Automobily musí jet maximální rychlostí 35 mil za hodinu (asi 56 km/h) a vůz musí být pojištěný na minimální částku pět miliónů dolarů (zhruba 120,7 miliónu korun).

Kalifornie je prvním státem na světě, který provoz autonomních vozidel upravuje zákonem. V Německu už probíhá politická debata, kde se nyní vyjadřují k dané problematice zainteresované strany – od německého autoklubu ADAC přes pojišťovny až po samotné výrobce aut. Důvodem je pevné zakotvení pravidel pro provoz na pozemních komunikacích a především definování zodpovědnosti za provoz takového auta.