„Naše bádání v laboratoři při šlechtění pokusných zvířat má význam také pro lidské zdraví. Nakonec bychom mohli lidi léčit farmakologicky pro nedostatečnou pohyblivost tak, že bychom pomocí léků vypínali aktivitu genů a tím podporovali chuť cvičit,“ míní profesor Theodore Garland z University of California.

Jeho tým prokázal při křížení laboratorních hlodavců, že potomci velmi aktivních jedinců jsou rovněž velmi aktivní nezávisle na podmínkách a vlivu prostředí. Naopak myši líné a méně pohyblivé dávají vzniknout potomkům se sníženou pohyblivostí.

Podle Garlanda se lidskou společností přenášejí podobné geny a děti aktivních rodičů jsou také často aktivnější než vrstevníci rodičů preferujících klidnější a sedavý způsob života. Vliv podle Garlanda přitom nemá jen výchova, ale především genetické pozadí.