Mezi obvyklé problémy patří zvýšená únava, zadýchávání i při nízkém stupni fyzické zátěže, ale také vadné držení těla, nohy do X a nesprávné postavení kyčlí. Příčinou obezity dětí je především změna životního stylu – dlouhé vysedávání u počítačových her a televize.

„Kromě výše popsaných potíží se obézní děti vystavují zdravotním rizikům, mezi která patří například cukrovka nebo srdeční choroby,“ varuje Sendi Lagatorová, fyzioterapeutka z Institutu sportovního lékařství, kde se zaměřují i na dětské sportovce.

Jak postupovat při léčbě

Pro úspěšnou léčbu obezity je důležitý multidisciplinární přístup, což znamená spolupráce lékaře, nutriční terapeutky, fyzioterapeuta, psychologa a rodiny.

V léčbě nesmí chybět pravidelná pohybová aktivita. Podporuje spalování tuků, správný vývoj kostí a funkčnost svalového systému. „Při výběru vhodné pohybové aktivity je důležitý individuální přístup. Všichni odborníci musí brát zřetel především na věk dítěte, jeho pohybovou zralost, tělesnou hmotnost, délku trvání a příčinu obezity,“ říká Sendi Lagatorová.

Kolo, chůze, plavání

Pro obézní děti se doporučují zejména aerobní aktivity, jako je plavání, jízda na kole, bruslení, běh (na měkkém povrchu) či svižná chůze.

Děti by se těmto aktivitám měly věnovat 30–60 minut, 4–5krát týdně. Zvýšit fyzickou aktivitu je potřeba i v běžných denních aktivitách, jako je např. chůze po schodech místo jízdy výtahem, procházky se psem apod.

Pro děti, které se sportem začínají, je potřeba zařadit aerobní aktivitu s nižší intenzitou zátěže a pozvolně intenzitu zvyšovat. Nejlepší je začít svižnou chůzí. Plavání a cvičení ve vodě jsou pro pohybový aparát obézního dítěte velice prospěšné, a to hlavně díky sníženému gravitačnímu působení, které nezatěžuje kyčle a kolena.

„U vyššího stupně obezity se nedoporučují kontaktní sporty, jako je fotbal, hokej, ragby apod., kde je vyšší riziko vzniku zranění kvůli snížení obratnostních a rychlostních parametrů obezitou postižených dětí,“ tvrdí fyzioterapeutka.

Jaký sport v jakém věku
Předškolní věk (3–6 let)
Vhodné jsou zejména všestranné pohybové aktivity v bezpečném prostředí, aby se rozvinuly všeobecné pohybové schopnosti a dovednosti (kop, hod, odraz, aj.), které jsou základem pro pozdější zvládání složitějších pohybových úkonů. Dobré je i plavání, protože podporuje tělesný, pohybový, psychický i sociální vývoj dítěte.
Mladší školní věk (6–10 let)
U dětí mladšího školního věku bychom měli preferovat sporty, při kterých se uplatňuje obratnost a rychlost. Vhodné je plavání, lyžování, bruslení, jízda na kole. Děti by měly ovládat základní gymnastické cviky, které se trénují v rámci tělesné výchovy ve škole. Doporučuje se i sportování, ve kterém je potřeba překonávat překážky, například běh v písku, do kopce apod.
Starší školní věk (11–15 let)
Pro děti staršího školního věku jsou vhodné sporty rozvíjející dlouhodobou (aerobní) vytrvalost, tedy skákání přes švihadlo, jízda na kole, kolečkové brusle, běhání. Dívky například preferují cvičení při hudbě, jako je aerobik, tanec apod.
Nástup puberty (10–12 let)
Sport by měl jak rozvíjet silové schopnosti, tak zlepšovat celkovou kondici. Jde o hry zahrnující skoky, hody, vrhy a cviky, které využívají hmotnost vlastního těla, např. kliky, dřepy.
Hlavní fáze puberty (13–15 let)
Je možné postupně začít s náročnějším silovým tréninkem, je však potřeba naučit dítě správnou techniku posilování. Cvičení na rozvoj krátkodobé vytrvalosti, které umožňuje krátkodobou a maximálně intenzivní tělesnou činnost (např. vzpírání), se před pubertou nedoporučuje, je vhodné nejdříve až od 15. roku věku.
Chůze
Pokud je to možné a bezpečné, měli by rodiče děti podporovat v tom, aby co nejvíce chodily pěšky, hlavně do školy, na kroužky atd. Chůze je pro člověka nejpřirozenější pohyb a je pro zdraví pohybového aparátu nezbytná.
Kompenzační cvičení
Děti, které provozují jednostranné sporty, jako je např. tenis, hokej, fotbal, by měly mít i kompenzační cvičení, tedy zahřívací, uvolňovací a posilovací cviky.
Zdroj: Institut sportovního lékařství