Pokud se dětem nebude chtít večer do postele a budou se všemožně bránit, pak nastavte ranní budíček o hodinu dříve, než na který byly o prázdninách zvyklé. Večerní únava se pak dostaví zcela přirozeně.

Nástup do mateřské školy

Jde-li dítě poprvé do školky, často se to neobejde bez pláče a úzkostných pohledů rodičů.

”Každá maminka by si měla uvědomit, že její obavy, jak dítě nástup do školky zvládne, se mohou promítat do jejího chování, aniž by se o nich slovem zmínila. Dítě si dá dvě a dvě dohromady a výsledkem je: „Bojí se máma, asi bych se měl bát taky.“

Je samozřejmé, že obavy a nejistota jsou na místě. Nástup do školky je pro dítě i rodiče (zejména toho, který s dítětem do té doby trávil většinu času), zásadní životní změnou.

Nicméně mlžení ani falešné radostné nadšení situaci nezlepší. Naopak takové chování vyvolá jen další nejistotu.

„Dítě by mělo dostávat pozitivní, ale především pravdivé informace: Ve školce bude spousta dětí, s některými se budeš kamarádit s jinými možná ne. Paní učitelka je prima, ale bude tam pro všechny děti. Na dnu otevřených dveří jsme objevili ve tvé třídě hračky, které se ti líbily, budeš se o ně ale muset dělit s ostatními,” vysvětluje psycholožka Eva Kneblová z www.mansio.cz a dodává:

„Pro dítě je stravitelnější, bude-li dostávat informace průběžně v situacích, kdy se buď samo zeptá, nebo nahrají-li konkrétnímu sdělení okolnosti. Příkladem může být konflikt dětí na hřišti. S dítětem se můžete, samozřejmě přiměřeně jeho věku, pobavit o tom, jak konflikty řešit, když by se samo do podobné situace dostalo a vy byste u toho nebyli.”

Návrat do základní školy

U dětí školního věku hraje na konci prázdnin obvykle velkou roli to, nakolik byly ve škole spokojené v rámci vztahů se spolužáky. Děti dobře začleněné se po prázdninách do školy většinou těší. Děti, které mezi vrstevníky hůře zapadají a které mají výrazné výukové potíže, mohou ale první školní dny vnímat citlivěji, být uzavřenější, plačtivé nebo podrážděné. U některých dětí se mohou objevit i somatické obtíže, bolesti hlavy, břicha i průjmy či zvracení.

Pozorujete-li jakékoli změny v chování dítěte oproti jeho běžné normě, stojí za to věc probrat. Dát najevo pochopení pro nejistotu a obavy a zároveň ukázat ochotu ke spolupráci při řešení případných potíží:

„Zdá se mi, že tě něco trápí. Má to něco společného se školou? Chceš o tom mluvit? Něco vymyslíme.“ Myslete především na cíl rozhovoru, kterým má být podpora a povzbuzení. Mechanicky memorované věty z příruček o komunikaci mohou sice formálně splňovat kritéria vstřícného naslouchání či jazyka podpory, daleko větší roli ale hraje autenticita a vaše skutečné nasazení a zájem,” radí Kneblová.

V principu jde o to, být v rozhovoru na dítě zcela naladěný (nehodí se s kulisou fotbalového utkání ani při mytí nádobí) a jednat s respektem – vyhnout se litování a tendencím k přehnanému opečovávání, ale i druhému extrému, kterým je bagatelizace problému.

Jak na strach ze školy

”Nebezpečnou překážkou v rozhovoru může být i naše tendence předjímat příčinu potíží a dítě návodnými otázkami „přesvědčovat“, že jsme příčinu jeho trápení uhádli. Objevíte-li problém, který na dálku nedokážete řešit (např. konflikt dítěte se spolužáky či učitelem), můžete společně hledat možnosti, jak se má k věci postavit. Sílu tak dítěti dodáte už jen tím, že jej berete vážně, že mu věnujete čas a že jste při něm,” vysvětluje psycholožka a dodává:

”Má-li váš potomek spíše potíže výukového rázu, vyhněte se drilu a poučování. Zkuste se na věc podívat jeho pohledem. Matika mi nejde, tím pádem mě nebaví, čím víc mi nejde, tím víc mě všichni nutí, abych se snažil a víc opakoval. Nenávidím matiku a všechny, kdo mě nutí počítat…“

V zásadě vycházejte z toho, co se dítěti daří a na čem můžete stavět. Ideální pomůckou jsou příklady z praxe, využití situací, které jsou dítěti blízké. Zároveň se pokuste snížit laťku nároků tak, aby ji dítě bylo schopné zdolat.

„Chápu, že matematiku na jedničku nedáš. Můžeme se domluvit, že to zkusíme na trojku.“ Motivaci a vlastní snahu dítěte ale postavte výš než známku v žákovské knížce.

Více informací na www.facebook.com/spoluajinak; www.linkabezpeci.cz.